Kousek od Berlína je možné nalézt rozpadající se ruiny BeelitzHeilstätten – kdysi jednoho z největších nemocničních komplexů Evropy. Jednalo se o místo, kde zemřely tisíce pacientů, ale dnes děsí podivnými událostmi, které se zde údajně odehrávají. Sanatorium totiž bylo svědkem krutých zločinů a není tedy nemožné, že zde po nich zůstaly tajemné stopy až dodnes.
O komplexu opuštěných budov se začalo poprvé více mluvit asi před deseti lety, kdy se objevila svědectví osob, které místo navštívily a zažily zde skutečně prapodivné věci. Skupina německých teenagerů se rozhodla užít si trochu tajemna a do opuštěných budov se vydala na průzkum. Jedna z dívek ale slyšela, jak někdo neviditelný volá její jméno a podle svědectví svých přátel se jim také na pár minut zcela ztratila, i když ona své přátele pořád vidělo. Jako by se na chvíli ocitla v jiné dimenzi. Tato svědectví vedla mnohé nadšence do konspiračních teorií k závěru, že by se v bývalém objektu léčebny mohla nacházet časová smyčka nebo třeba něco jako průchod do jiných dimenzí.
Svědectví potvrzují i jiní lidé
A zdaleka se prý nejedná o jediný incident tohoto druhu. Současní hlídači areálu potvrzují, že je občas na prázdných chodbách slyšet kroky a výjimkou není ani volání, pláč nebo jiné neobvyklé zvuky linoucí se z pustých sálů a chodeb. Návštěvníci zde prý občas mohou zažít i samovolné otevírání dveří, za kterými nikdo nestojí. Je tedy možné, že je bývalé sanatorium skutečně nějak napojené na svou temnou minulost nebo se jedná jen o výmysly, které mají přiživit atraktivitu místa?
Ponurá minulost
Co víme jistě, je to, že v Beelitz Heilstätten se rozhodně neodehrávaly žádné hezké věci. Léčebna byla založena roku 1898 na popud tehdejšího německého císaře Viléma II. (1859–1941), a to z důvodu vzrůstajícího počtu pacientů s tuberkulózou, která v době bez antibiotik a jiných účinných léků v téměř polovině případů končila nepříjemnou smrtí. Budovy sanatoria v braniborských lesích postavené na návrh německého architekta Heino Schmiedena původně dovedly ubytovat asi 600 pacientů a sanatorium bylo rozděleno na dvě části – infekční (tuberkulózní) a menší neinfekční část. Rozloha areálu se však během let dále zvětšovala.
Posloužilo i Hitlerovi
Již v roce 1910 nabízel komplex asi 1200 lůžek a další rozšíření pak přišlo s počátkem první světové války roku 1914, kdy areál sloužil jako vojenský lazaret. V jeho zdech se léčil také velmi nechvalně proslulý diktátor Adolf Hitler (1889–1945). Neměcký vůdce si zde léčil své zranění, které utrpěl jako voják německé armády během bitvy na Sommě.
K rozšiřování komplexu budov došlo i mezi dvěma světovými válkami, stejně jako během samotného válečného konfliktu mezi léty 1939-1945. Kromě dalších lůžek se zde vystavělo také rozsáhlé zázemí, včetně prádelny, jídelny, vlastní elektrárny nebo rozlehlých skladů léků a potravin. Během druhé světové války byl areál opět využíván jako lazaret pro vojáky, přičemž zde měly podle některých zpráv probíhat i nelidské pokusy na pacientech a zajatcích.
Tisíce mrtvých
Jisté je, že zde zemřely stovky a tisíce pacientů. Přesná čísla byste hledali marně, ale vzhledem k závažným válečným zraněním a vysoké úmrtnosti tuberkulózou nakažených je jasné, že to rozhodně nebyly malé počty. Zanechala smrt tolika lidí na místě nějakou zvláštní energetickou stopu, která vede k prapodivným a paranormálním zážitkům?
Po roce 1945 se areál stal oficiální nemocnicí sovětské Rudé armády. Pod taktovkou Rusů bylo sanatorium řízeno až do počátku 90. let minulého století, kdy došlo ke sjednocení rozděleného Německa. Za tehdejší politicky neklidné situace se do sanatoria uchýlil také bývalý vlivný německý komunistický politik – generální tajemník strany Erich Honecker, odkud pak v roce 1991 uprchl do Sovětského svazu, ale krátce na to byl vydán zpět do své vlasti.
Brutální vraždy
Místní tragickou historii však dokreslují i další příběhy, které se staly v bezprostředním okolí. Nedaleko sanatoria byla brutálně zavražděna mladá žena, kterou v lese uškrtil šílený sériový vrah Wolfgang Schmidt. Německý maniak nejdříve vytáhnul z kočárku jejího syna – malého chlapce Stanislava a rozbil mu hlavičku o kořen stromu. Následně se vrhnul na jeho matku, manželku vedoucího lékaře z nedaleké nemocnice Tamaru P., které do úst nacpal její vlastní spodní prádlo, a následně ji udusil.
Nebyla to však jeho poslední oběť. Psychopat známý také jako Bestie z Beelitzu zavraždil v Braniborsku mezi 24. říjnem 1989 a 6. dubnem 1991 jedno dítě, pět žen a jednu ženu vážně zranil. Psychopat byl naštěstí 1. srpna 1991 dopaden německou policií poté, co se pokusil napadnout dvě mladé běžkyně. Jenže ve vězení strávil jen patnáct let a dnes žije v Německu na svobodě, přeoperovaný na ženu.
Nejedná se však o jediný případ tragédie na místě sanatoria. Když po roce 1995 začal areál pustnou, stal se doslova lákadlem pro různé okultní skupiny, satanisty i podivná individua. K nim patřil i německý fotograf a sadistický vrah Michael F., který sem v červenci 2008 zavedl modelku Anju P. kterou zde brutálně zavraždil a její mrtvolu zneuctil. I tento vrah byl dopaden, ale jisté je, že místo je prosyceno utrpením, smrtí a neštěstím. Návštěvu lze tedy doporučit skutečně jen silným povahám, ale možná nejlepší bude ji pro jistotu úplně vynechat.
ZDROJ: Časopis EPOCHA, vydavatelství Rf-hobby
ZDROJ obrázku: Wikimedia Commons, Membeth
Napiš komentář