Zima konečně začíná projevovat svou sílu a snad se na Vánoce dočkáme i skutečně autentického počasí. V našich českých končinách je sice jen málokdy taková zima, která by nás třeba nepustila ven z domu nebo zcela znemožnila běžné fungování, ale i tak se může stát, že se setkáte s člověkem, který bude vykazovat známky podchlazení. Jak tento stav poznáte a co se při něm děje?
Bez tepla to nejde
Průměrná teplota povrchu lidského těla se pohybuje v rozmezí od 35,8 do 37,4 °C, přičemž teplota tělesného „jádra“ je zhruba o jeden stupeň vyšší. Jak je patrné, tento optimální rozsah je vlastně velmi malý, ale nesmírně důležitý, jelikož jen při této teplotě dokáže tělo skutečně správně fungovat. Když je zima, umí si tělo přitopit. Dlouhodobé vystavení se chladu z něj však může pracně vyráběné teplo rychle vytáhnout. Právě tehdy začíná člověku hrozit podchlazení. A to už je stav, kdy jdou všechny vtipy stranou a je nutné začít něco dělat. V opačném případě hrozí vážné následky.
Lidské tělo je velmi dobře promyšlený “stroj”. Umí s teplem výborně hospodařit a pokud skutečně dojde k podchlazení, musí být nízká teplota skutečně natolik trvalá, že tělo není již schopné si vlastní teplo na ochranu před mrazem vyrobit. Prvním krokem, který tělo, na které útočí chlad, zařadí, je omezení průtoku krve v končetinách. Ty se totiž logicky ochlazují nejrychleji a když se v nic omezí cirkulace krve, ani zbytek těla se tak rychle neochlazuje. Důležité je totiž především udržet optimální teplotu u středu těla, kde se nachází životně důležité orgány. Prsty prostě nejsou pro tělo jako celek tolik důležité.
Druhým krokem je svalový třes. Tělo dokáže pohotově nastartovat tuto metodu, pomocí níž lze krátkodobě zvýšit produkci tepla o 20–30 %. Jenže jako všechny systémy rychlého spalování je i tento energeticky velmi náročný. Dlouhodobě tedy nelze tuto zálohu využívat, jelikož energetické zásoby těla se velmi rychle vyčerpají.
Když jde do tuhého
Kritické teploty je možné dosáhnout relativně rychle. Nejhůře jsou na tom takzvané hraniční skupiny, tedy novorozenci, malé děti a lidé důchodového věku. Problém mají také lidé zranění, kterým samozřejmě termoregulační systém nemusí úplně dobře fungovat. Je jasné, že lidské tělo nejsnáze prochladne v kontaktu s mrazivým prostředím, zvlášť pokud je jeho vliv umocněn ještě větrem a vlhkem. Klíčovou roli samozřejmě hraje oblečení a také pohyb. Nejhorší, co může člověk ohrožený prochladnutím udělat, je sednout si nebo si lehnout.
Pokud ale člověk pociťuje předchozí popsané symptomy, cítí mimořádný chlad, blednou mu rty a ztrácí citlivost v prstech, jde většinou pouze o příznaky mírného podchlazení. Dokud si všechny tyto věci uvědomujeme, je to vlastně ještě dobré znamení. Horší je, když tyto dojmy vnímat přestaneme. V takovém stavu už člověk přestává cítit bolest a má výrazně pomalejší reflexy. Nemůže se úplně spolehnout na to, co vidí, a dýchá jen mělce, nebezpečí si neuvědomuje. Chce se mu jen spát. Není nic divného, když si těžce podchlazený člověk rozepne zimní bundu, protože mu je pocitově horko. Další stupeň podchlazení už nevnímá, ztrácí totiž vědomí.
Jak pomoci
Jakou teplotu má tělo mírně podchlazeného člověka? Je to přibližně 34 – 36 stupňů Celsia. Při mírném podchlazení je první pomoc snadná, i když záleží, v jaké situaci se momentálně nacházíte. Jiná řešení se nabízejí uprostřed města a jiná při túře do izolovaných divokých hor. Klíčové je dodat postiženému teplo a také energii. Hodí se tedy například teplý sladký čaj. Vhodné je také donutit postiženého k pohybu, který mu pomůže rozproudit krev a přirozeně mu pomůže vytvářet vlastní tělesné teplo. Má-li postižený promočené oblečení, je nutné jej vyměnit za suché.
V situacích, kdy musíte improvizovat, je někdy zapotřebí sáhnout k radikálnějším krokům. V případě nemožnosti použití jiných technik, je například možné umístit postiženého do spacího pytle se zdravou osobou. Ideálně by oba měli být nazí, aby jeden druhému mohl efektivněji předat své teplo. V kritickém stavu dosahuje teplota podchlazeného člověka jen k asi 30 stupňům. Takový člověk nereaguje na podněty, nemluví, nedokáže se pohybovat, často může být i v bezvědomí. V takovém případě už ale opatrně se snahou postiženého rozpohybovat nebo jej snad naložit třeba do teplé lázně. V takovém případě by pouze mohlo dojít k nahrnutí chladné krve do středu těla, kde by mohla situaci ještě zhoršit. V krizové situaci je hlavní zabránit dalším tepelným ztrátám. Při zabalování podchlazeného střídejte prodyšné tepelně izolační vrstvy (spací pytle) s neprodyšnými voděodolnými vrstvami. Buďte opatrní také při manipulaci s končetinami podchlazeného člověka.
Nečekejte, že “léčba” takto kriticky podchlazeného člověka bude stejně rychlá jako u běžného podchlazení. Postupné oteplování může trvat třeba i osm hodin. Důležitá je evakuace do podmínek umožňujících záchranu života, ideálně samozřejmě do nemocnice. Za kritickou hranicí tělesné teploty 29 °C už hrozí nebezpečí zástavy srdce i dýchání, protože se zastavuje krevní oběh. Pokud tělesná teplota poklesne pod 25 °C, není už koho oživovat.
Jako poslední je vhodné zmínit většinou obecně známé rady. Chybou je samozřejmě zahánět chlad alkoholem. Ten podchlazení ještě urychluje. Podchlazeným pacientům by se také neměly podávat žádné léky. Jejich metabolismus je utlumený a na tišící nebo podpůrné prostředky by nereagovali. Po zlepšení stavu by se pak dostavila nepřiměřená reakce. Při vysokém podchlazení, je nutné přistupovat k takovému člověku, jako by měl zraněnou páteř. Je třeba se vyvarovat aktivních nebo pasivních pohybů, které by mu mohly ublížit.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Napiš komentář