Havajský Zakázaný ostrov. Místo, kde se zastavil čas

Ostrov je v osobním vlastnictví a již více než 150 let zde roste zvláštní projekt, který má za cíl držet zbytek světa v úctyhodné vzdálenosti. Tento přerod začal v roce 1864, kdy ostrov koupila skotská vdova Elizabeth McHutchinson Sinclair za 10 tisíc amerických dolarů ve zlatě. Jako důvod nákupu uvedla, že si zde chce založit farmu. Její pravnučka dnes říká, že ostrov zůstal od té doby prakticky nezměněn. Má sloužit lidem i přírodě tak, jak tomu bylo před více než 150 lety. Ostrov byl tenkrát odkoupen od havajského krále Kamehehameha IV, který měl údajně jen jediný požadavek: “Niihau je tvůj za jediné podmínky. Přijdou dny, kdy Havajané nebudou tak silní jako jsou dnes. Až ty dny přijdou, udělej, co můžeš, abys jim pomohla.”

Brány ostrova se zavřely

Paní Sinclairová a její potomci udělali co bylo v jejich silách, aby požadavek krále naplnili. Zavřeli brány ostrova cizincům a zcela odmítli západní kolonizaci, která postihla zbytek havajských ostrovů. To bylo důležité zvláště v roce 1893, kdy Američané svrhli havajskou monarchii a zakázali používat jejich rodný jazyk.

V následujících letech se ostrov více a více uzavíral a důvodů bylo několik. Obyvatelé se cítili ohroženi cizími kulturami, ale také nemocemi, které se na ostrově mohly snadno rozšířit.

Ne vždy ale bylo jednoduché si tuto specifickou pozici uhájit. Během 60. let 20. století vedl havajský guvernér John Burns silnou kampaň za začlenění Niihau pod jeho správu a pomoc obyvatelům začlenit se do “normální civilizace”. Od té doby až doposud se táhnou nekonečné spory s havajskými autoritami ohledně vlády na Niihau a zachování jejich specifických tradic.

Životní styl, který jinde dávno vymřel

Doba se na Niihau od konce 19. století přeci jen posunula. Na ostrově je například generátor elektrické energie a studenti ve škole používají počítače. Většina obyvatel také mluví dvěma jazyky – jak místním dialektem, tak i angličtinou.

Řada činností se však jakoby zastavila v čase. Většina dospělých se stále primárně živí lovem a rybařením, moderní vymoženosti zde téměř nenajdete. Není zde žádná kanalizace, auta, obchody, internet nebo asfaltové cesty. Obyvatelé se dopravují pěšky nebo na kole a neplatí žádný nájem.

Zásoby nutné k přežití jsou každotýdenně dopravovány jednotlivými obyvateli ostrova, kteří se střídají v návštěvách nejbližšího civilizovaného ostrova Kauai.

Kromě jedinečné kultury a životního stylu, je tento Zakázaný ostrov také domovem řady ohrožených druhů, které zde mají ideální podmínky k rozmnožování i nerušenému životu. Alespoň v tomto tedy ostrov přispívá k blahobytu celé Země.

Ostrov v úpadku

Složitý životní styl však způsobuje, že stále více lidí volí možnost odejít a začít život jinde. To se týká především mladé generace, která těžko může dát přednost pravidlům a životu v necivilizované komunitě oproti moderním vymoženostem okolního světa. Dnes tam žije pouze něco okolo 70 permanentních rezidentů.

Je také stále evidentnější, že bez přínosu peněz z turismu nemá ostrov šanci na přežití. Proto se také stále více otevírá návštěvníkům, kteří jsou více než zvědaví vidět, jak se žije v takové podivné komunitě. Všechny prohlídky jsou pečlivě kontrolovány a řízeny, aby nezasahovaly do běžného života lidí, ale jen těžko se dá vyhnout tomu, aby to nemělo na obyvatele i ostrov žádný vliv. Je tedy dost možná jen otázkou času, kdy tato vytrvalá komunita bude muset uznat, že civilizace už doputovala i sem. Mise Elizabeth Sinclair a jejích potomků se možná nezadržitelně chýlí ke konci.