První pohled většiny turistů na nejvyšší sopku Evropy, kterou Řekové nazývali Nebeským pilířem, se většinou otevře ze skvěle položeného řeckého divadla ve městě Taormina, mimochodem jednoho z nejkrásnějších měst, které jsem navštívil. Se svou výškou více než 3 000 metrů je Etna viditelná takřka z celé Sicílie a symbolicky tak tvoří srdce celého ostrova.
Když budete chtít navštívit tuto stále aktivní královnu evropských sopek, dobře si prohlédněte vrcholové partie sopky. Pokud ze zasněženého vrcholku Etny stoupá bílý kouř, je to znamení, že je vše v pořádku a vy můžete v klidu vyrazit. V případě, že není zrovna mlha, je kouř vidět prý až ze vzdálenosti 240 km. Avšak pokud se kouř zbarví do černa, buďte obezřetní. I mezi místními obyvateli, žijícím v okolí, a jejich skoro milion, vypukne neklid. Italové, kteří si staví své domy nebezpečně blízko vulkánu, dodnes mají se sopkou vztah lásky i nenávisti. Etna od doby, kdy byly před 3 000 lety pořízeny první záznamy, vybuchla téměř 300 krát, naposledy v roce 2001. Při jednom z nejničivějších výbuchů v roce 1667 zničily řeky lávy většinu Catanie, ležící 30 km daleko. Na druhé straně však žádné jiné zahrady na Sicílii nejsou tak svěží jako vinice a hájky citroníků, pomerančovníků, mandlí a olivovníků, které rostou na úrodných svazích zvedající se směrem k sopce.
Vrcholek Etny je až do počátku léta pokryt sněhem. Při našem putování k vrcholu lanovkou jsme viděli známé sloupy lyžařských vleků, které bychom spíše hledali v Rakousku nebo severní Itálii a nikoliv na Sicílii. Díky nadmořské výšce a omezené vegetaci pod vrcholem jsou však zde v zimě překvapivě dobré podmínky pro alpské lyžování.
Cestou od moře k vrcholu projedete nejrozmanitějšími vegetačními a klimatickými zónami, což je skvělý zážitek sám o sobě a připomíná mě cestu na některou ze sopek Havajských ostrovů. Díky vulkanické, mimořádně úrodné půdě, se tu daří pomerančovníkům a citronovníkům. O kousek výše se pěstuje zelenina a víno, ještě výše určují obraz krajiny kaštanové lesy. Ve vyšších polohách roste kručinka a jalovec, v oblasti vrcholu téměř výhradně lišejníky. U vrcholu kráteru střídá zalesněný pás spálená, jakoby měsíční krajina , tmavá, skličující, ale i fascinující. Už i tento fascinující pohled na lávové duny, vedlejší krátery a kouřící díry dělá z výstupu na 3 329 metrů vysokou Etnu jeden z nejoblíbenějších výletů v celé Evropě.
Není jistě náhoda, že Etna byla v roce 2013 zapsána mezi přírodní památky Světového dědictví UNESCO.
Napiš komentář