Vilu Tugendhat jistě není třeba více představovat. Jde o jedinou stavbu moderní architektury u nás, která se dostala do prestižního seznamu Světového dědictví UNESCO. Najdeme ji v Brně, ve čtvrti Černá Pole. Stojí v podstatě v rámci běžné zástavby a většina místních kolem ní dennodenně chodí třeba na vycházky se psem. Přesto je to klenot, který má nejen jedinečnou architekturu, ale i silný příběh.
O této vile toho již bylo napsáno mnoho, dokonce se stala i inspirací pro román. Jistě stojí za návštěvu, protože zdařilá rekonstrukce vily z roku 2012 ji vrátila podobu z 30. let, která skutečně osloví nejen toho, kdo architektuře rozumí.
Velmi pestré jsou však i životní osudy jejích obyvatel, a to zejména paní domu Grety Tugendhatové (1903–1970). Byla to velmi vzdělaná žena, která milovala umění a krásu a její jméno se v souvislosti s vilou spojuje snad nejčastěji. Narodila se v Brně do bohaté židovské rodiny textilního magnáta Alfreda Löw-Beera. První roky života strávila ve Svitávce, kde žila velká část její široké rodiny a kde se nacházela i podstatná část rodinné firmy. Zde také nechal její otec postavit zajímavou secesní stavbu, tzv. Malou Löw-Beerovu vilu.
Láska, která vytrvala
Když bylo Gretě asi deset, přestěhovala se se svou nejužší rodinou do Brna, do dnešní ulice Drobného, kde stojí vila Löw-Beer, která jistě také stojí za návštěvu a nachází se jen co by kamenem dohodil od vily Tugendhat. Tuto vilu koupil její otec po smrti továrníka Fuhrmanna od jeho dědiců. Nachází se v atraktivní lokalitě téměř v centru Brna blízko Lužáneckého parku a její součástí byla i obrovská parcela sahající až k dnešní Černopolní ulici.
Podle všeho měla Greta šťastné dětství. Studovala umění a zdokonalovala se v jazycích. Už od útlého věku byla také zamilovaná do Fritze Tugendhata. A původně platonická láska postupně přerostla v lásku skutečnou. Jenže Fritz se jaksi k ničemu neměl, a proto se mladičká Greta v devatenácti letech vdala za německého průmyslníka Hanse Weisse ze Zaháně. S ním se také odstěhovala do Německa a začala se zde zajímat o moderní architekturu. Manželství ale bylo bez lásky, a to se po šesti letech projevilo jeho rozpadem.
Návrat domů
A právě zde začíná i příběh samotné vily Tugendhat. Greta Weissová se i se čtyřletou dcerkou Hannou vrátila zpět do rodné vlasti, do Brna. Tady se opět setkala se svou láskou, Fritzem, který byl tou dobou úspěšným obchodníkem, i když původně toužil studovat medicínu. Podřídil se ale přání rodiny.
Svatba Grety s Fritzem se konala v Berlíně, ale novomanželé se rozhodli usadit v Brně. Své manželství započali nedaleko vily Gretiných rodičů, kde si pronajímali byt. Greta ale od svých rodičů dostala velmi velkorysý dar – pozemek na stavbu rodinné vily. A nebyla to žádná jiná parcela než právě horní část zahrady, kterou Alfred Löw-Beer získal koupí Fuhrmannovy vily.
Dokonalé místo
Šlo o velmi atraktivní lokalitu ve svahu, s nádherným pohledem na celé Brno. A k tomu všemu i Gretin otec přislíbil celý projekt zafinancovat. Mladá rodina se tedy nemusela strachovat, že by na stavbu neměla dost peněz. Původním záměrem bylo pověřit vypracováním návrhu vily tehdy známého a úspěšného brněnského architekta Ernsta Wiesnera, ale nakonec se svým osobitým přístupem na plné čáře zvítězil Ludwig Mies van der Rohe.
Greta jeho jedinečný styl znala už z Berlína a toužila v něčem podobném strávit i svůj další život. Jejím přáním byl spíše menší domek s pěti ložnicemi, jídelnou a větší obytnou místností s výhledem na Brno. Ludwig však dostal zcela volnou ruku, a to by nebyl on, aby nepřišel s něčím unikátním. Za pouhé tři měsíce vyprojektoval plány velkolepé vily a brněnská stavitelská firma Artura a Mořice Eislerových ji za čtrnáct měsíců postavila. A levně to rozhodně nevyšlo – továrník Löw-Beer za vilu nakonec zaplatil na tu dobu zcela neuvěřitelných pět milionů.
Šťastné roky
Mladá rodina se do vily nastěhovala v prosinci roku 1930, kdy už byl na světě také syn Ernest. Následující roky byly pro mladou rodinu krásné a idylické. Jenže to netrvalo dlouho. V roce 1933 se narodil druhý syn Herbert, ale Evropou už se začínaly nést první politické změny. Greta se angažovala v Lize za lidská práva a jako členka představenstva pomáhala uprchlíkům z Německa. I kvůli jejímu angažmá, ale převážně kvůli jejich původu, se k nim brzy donesly také informace o tom, co by je jako židy mohlo za pár měsíců čekat. Rodina tedy začala plánovat emigraci, a tím také skončila šťastná léta ve vile Tugendhat.
Švýcarsko i Venezuela jako nový domov
V květnu roku 1938 odjela Greta s oběma syny do Švýcarska. Dcera Hanna nejprve vyrazila za svým otcem do Británie, ale po krátké době se připojila k rodině ve Švýcarsku. Ve vile zůstal jen Fritz, který během pár měsíců uzavřel své záležitosti, a na poslední chvíli v létě 1938 odcestoval i on. Bylo to doslova za pět minut dvanáct, jelikož část rodiny Löw-Beerových, zejména Gretin otec, nebezpečí podcenila a pak už bylo pozdě.
Ani ve Švýcarsku však po čase nebylo bezpečno. Rodina tedy zvažovala emigraci do USA, ale tou dobu už Státy uprchlíky nepřijímaly. Nakonec se rodina v lednu 1941 odstěovala do Venezuely, kde si v Caracasu vybudovali menší továrnu na vlněné sukno. Také zde ještě Greta porodila dvě poslední děti, v roce 1942 dceru Ruth a o čtyři roky později Danielu. Ve Venezuele ale rodina nebyla šťastná a jakmile to bylo po válce možné, opět se vrátili do Švýcarska. Po osmi letech ale Fritz Tugendhat zemřel na rakovinu, aniž se do brněnské vily před smrtí vrátil.
Gretě se to podařilo v roce 1967 a potom ještě jednou v doprovodu mladší dcery Daniely o dva roky později. Tehdy tu měla v lednu 1969 v Domě umění přednášku v češtině, kde s dojetím vzpomínala na vilu i spolupráci s architektem Ludwigem Miesem van der Rohe. Tehdy jí však zbýval už jen rok života. Když se 10. prosince 1970 vracela obtěžkána dárky z vánočních nákupů, srazilo ji auto a Great následkům svých zranění podlehla.
Napiš komentář