Populace se blíží 8 miliardám. Je na místě se bát? Mohou být epidemie vlastně spásné?

V posledních dnech všichni zažíváme těžké časy. Ze dne na den se nám mění styl života i uvažování a týká se to skutečně celého světa. Není snad kousíčka planety, kam by nedolehly obavy z šíření epidemie koronaviru. Ale můžeme se vůbec divit? Planeta je vytížená, počet obyvatel stále roste, svět je propojenější než kdy dřív. Těžko být překvapený, že se takové věci mohou stát – je to možná jen první varování, že svět není v pořádku. A na vině je řada věcí. Jednou z nich je ale bezpochyby i přelidněnost. Počet obyvatel se stále více blíží hranici 8 miliard. Je to vůbec únosné, nebo musí přijít něco, co populační růst zastaví?

Je skoro k neuvěření, když si uvědomíme, že člověk, který se narodil v roce 1960, přišel na svět obývaný třemi miliardami lidí. Za 60 let se počet více než zdvojnásobil. Zároveň ale stále žijeme v relativním komfortu a pohodlí, i když to samozřejmě neplatí pro všechny obyvatele a pro všechny státy světa. Je ale zjevné, že lidstvu se daří, jinak by počty tak závratně nerostly. Sedmou miliardu demografové zaznamenali před šesti lety a v roce 2027 bude na Zemi žít už osm miliard lidí – alespoň to jsou realistické odhady. Kdy už ale bude lidí příliš? A jak je možné populační růst regulovat?

Osm miliard se již nepříjemně blíží obávané hranici desíti miliard. Ta je významná proto, že se o ní hovoří jako o kapacitním limitu – víc lidí už údajně Země není schopna uživit. Při dosažená tohoto čísla (ale možná i dřív) prý musí nutně nastat kolaps civilizace. Hrozba přelidnění je tedy reálná hrozba, která se v posledních letech skloňuje čím dál častěji.

Nikterak nové téma

Je však na místě zmínit, že podobné obavy měli i antické národy. Z písemných záznamů je patrné, že negativních dopadů vysoké porodnosti se lidé obávali už ve starověku. Například filozofové Platon a Aristoteles se zabývali také úvahami nad ideálním počtem občanů městských států. Podle nich mělo být obyvatel dost, aby se stát dokázal ubránit nepříteli, ale zároveň ne příliš, protože to by znamenalo nepřiměřenou zátěž na administrativu a zemědělství. A některé národy šly ještě dál – u úvah nezůstalo a porodnost se skutečně aktivně limitovala. Zabíjení čerstvě narozených dětí je například zdokumentováno u starých Germánů i amazonských indiánů. Z průzkumů mezi přírodními národy také jasně vyplývá, že umělé potraty jsou známé ve všech kulturách a národech. Nevyhýbají se jim třeba takové společnosti, které si kvůli omezeným zdrojům potravy nemohou dovolit živit četnější potomstvo.

Zdroje nepostačí

Zcela na vědecké úrovni začal o problému přelidnění poprvé v moderních dějinách diskutovat anglický ekonom Thomas Robert Malthus. Jeho teorie, zprvu anonymně uveřejněná v roce 1798, prezentuje velmi neutěšený scénář demografického vývoje. Malthus totiž vypočítal, že zatímco potravní zdroje se rozrůstají lineárně – tempem 1-2-3-4, populace nabývá na objemu geometricky, tedy v řadě 1-2-4-16. Právě kvůli této úvaze naznačoval, že zdroje dojdou daleko rychleji, než si dokážeme představit. Svými názory byl ale v té době ještě velice daleko od situace, ve které žijeme nyní, a jeho obavy byly skutečně unáhlené. Na Zemi totiž za jeho života nežila ani celá miliarda lidí, a ještě do roku 1800 lidstvo nerostlo rychlejším tempem než 1% nárůstem ročně. Naopak se tehdy ještě v živé paměti národů nesly doklady o morových epidemiích ve středověku, které naopak populaci zcela zdecimovaly.

Populační skok

Je však patrné, že Malthusova teorie nebyla ta zcela vedle. Navzdory otřesným podmínkám, ve kterých musely v 18. století lidé žít, se situace krok za krokem zlepšovala. Rozšiřovala se kanalizace, začala být dostupná čistá voda, zvyšovala se hygiena, lékařská věda mimořádně pokročila. Díky tomu radikálně klesla i dětská úmrtnost. Zatímco ve středověku zemřelo každé druhé až třetí dítě, v roce 1850 už dětská úmrtnost v Anglii činila 160 úmrtí na 1000 narozených dětí. Bylo tedy jasné, že nárůst populace je zcela nevyhnutelný, pokud nedojde k jeho umělé regulaci.

Od dob Thomase Malthuse populace roste stále rychleji. Největší boom přišel poměrně nedávno. Od 70. let minulého století se populace začala rozrůstat rekordním tempem, přičemž za posledních třicet let narostla o celých 56 %. Může to znít jako zcela alarmující číslo, ale historická zkušenost přehnané obavy vyvrací. Každý radikální růst zatím vždy následovalo relativně dlouhé období poklesu. A i dnešní čísla to potvrzují. Lidí sice přibývá, ale podstatně pomalejším tempem. Ve vyspělých zemích se porodnost drží pod úrovní, která je nezbytná pro udržení stávajícího počtu obyvatel, a činí 2,1 dítěte průměrně na každou ženu. A i přes to, že se to tak nezdá, porodnost klesá i v méně rozvinutých regionech. Podle dat OSN se svět jako celek dostane pod zmíněnou hranici 2,1 dítěte do roku 2070. Je však na místě upozornit i na výjimky, které je přeci jen dobré mít na zřeteli.

Přelidněná Indie

Relativně vysokou míru porodnost si stále zachovává Afrika a některé části Asie, zejména pak Indie. Právě zde se odehrává stále poměrně značný demografický růst, který udržuje tempo, jímž roste celková populace země. Právě Indie má již v horizontu několika let vystřídat Čínu v čele žebříčku nejlidnatějších států světa. Aktuálně se tam narodí až milion dětí každé tři týdny a některé scénáře hovoří o tom, že na konci století bude tato země živit dvě miliardy obyvatel. Nelze však říci, že by to bylo něco, co indická vláda ignoruje – naopak snaží se proti tomuto trendu rázně zakročit, byť doposud nepříliš úspěšně. Současný index 2,4 dítěte na ženu je však stále příliš vysoký na to, aby se mohli Indové těšit představě příjemné budoucnosti v hojnosti. Podobně jsou na tom i některé africké státy – na vině je především chybějící možnost antikoncepce, která navíc podporuje i šíření viru HIV. Nejde však jen o reálný nedostatek prostředků, ale i o nízký zájem a důvěru lidí v tyto metody.

Epidemie mají „pomoci“

Právě v těchto oblastech lze na vlastní oči vidět, jak vypadají důsledky přelidnění v praxi. Nejde jen o nedostatek potravin a pitné vody, kritická je i nezaměstnanost, environmentální dopady, chudoba a válečné konflikty. Zmíněný Malthus by zde navrhl jistě drastická opatření. Uvažoval například o cíleném vyvolání epidemie smrtelných chorob, které populaci přirozeně „pročistí“. A obdobné názory se opakují i dnes – zvlášť v souvislosti s aktuální pandemií. Některé konspirační teorie neopomínají připomínat, že se skutečně může jednat o záměrnu „čistku“ planety.

Dnes podle odborníků řešíme především následky, ale zapomínáme na příčinu. Aby se však zabránilo katastrofálním důsledkům v podobě globálního hladomoru, je třeba přistoupit k radikálnímu omezení porodnosti. Někteří například navrhují omezení plodnost přidáváním antikoncepce do pitné vody. Když se podíváme na současný stav, je to vlastně realita – zbytkové množství antikoncepce je dnes ve vodě přítomno a na plodnost to vliv má – prakticky výhradně však ve vyspělých částech světa.

Sterilizace

V roce 1972 například vznikla organizace nesoucí název Římský klub. Ta vydala rozsáhlou zprávu s názvem Meze růstu. Tento spolek předních světových vědců, politiků a podnikatelů, kterých je aktuálně přes sto, si klade za cíl najít řešení nadměrného populačního růstu a možné globální epidemie hladomoru. I v reakci na jejich výzkumy a názory se řada vlád rozvojových zemí odhodlala k razantním opatřením, zejména k nuceným sterilizacím. Například v roce 1975 podstoupilo v Indii tento zákrok až osm milionů žen. A pět let od vzniku Římského klubu zavedla Čína známou politiku jednoho dítěte. Tato drastická opatření v Číně skončila teprve před třemi lety a dnes mohou čínští rodiče oficiálně přivést na svět už dva potomky. Takové kroky jsou však logicky značně kontroverzní a zasahují do základních práv lidí.

Odborníci obavy mírní

Jak tedy na situaci pohlížet realisticky? Dnes jsou obavy z přelidnění stále menší a menší. Porodnost skutečně klesá a směřuje se také k tomu, aby současná generace dokázala využívat zdroje efektivněji a s ohledem na trvalou udržitelnost. Efektivní zavlažování, kontrola škůdců a vyšší výnosy geneticky upravených potravin totiž umožňují sklízet úrodu, o které se prvním pěstitelům ani nesnilo. Planeta nyní uživí mnohonásobně více lidí než dříve, ale je otázkou, jak dlouho se dá toto tempo udržet. Řada uznávaných vědců dnes tvrdí, že do budoucna dokonce žádné problémy s nedostatkem surovin nehrozí. Musí se však značně eliminovat vyhazování potravin a současný až extrémně konzumní způsob života.

Nemít dítě jako úctyhodný čin

Stále se však dnes najde dost lidí, kteří se řadí k myšlence tzv. antinatalismu. Tato myšlenka zřejmě pochází už ze starověkého Řecka. Tito lidé sdílejí názor, že mít dítě je morálně zavrženíhodné, neboť rostoucí populace způsobuje zkázu planety. Život bez dětí je podle nich nejefektivnějších řešení řady aktuálních problémů je podle nich nejefektivnějším řešením mnoha světových problémů. Mezi extrémní zastánce tohoto směru patří americké Hnutí za dobrovolné vyhynutí lidstva (VHEMT) založené v roce 1991.  Svou osvětu šíří zejména přes sociální sítě a provozují i obchod s reklamními předměty. Můžete si zde koupit například nálepky, trička nebo tetování s nápisy jako „Děkujeme, že se nerozmnožujete“ nebo „Sterilizace zabraňuje potratům“.

Napiš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *