Nemoc, která měla být vymýcena. Zákeřný syfilis se ale stále vrací

Když se řekne syfilis, určitě si představíte nepříjemnou chorobu, která je především spojována se sexuální rozmařilostí a střídáním partnerů. I dnes se tato nemoc objevuje, i když s příchodem moderních metod ochrany a osvětou je případů již méně a dají se léčit. V minulosti však často byla smrtící diagnózou, která se nevyhnula ani známým jménům.

Kde vznikla?

Skutečný původ této nemoci je dodnes obestřen rouškou tajemství. Podle jedné z nich nemoc existovala už hluboko ve středověku, ještě dávno před výpravou Kryštofa Kolumba do Ameriky. Jiná teorie jí ale zase odporuje s tím, že šlo o neduh původního amerického obyvatelstva, jenž se do Evropy dostal spolu s Kolumbovou výpravou. Nejpravděpodobnější nicméně zůstává názor, že původně se jednalo o nepříliš závažné dětské onemocnění vyskytující se u obyvatel Afriky již v paleolitu. Tato nemoc se poté rozšířila dále do světa a vlivem nejrůznějších vlivů zmutovala a změnila se ve velkého strašáka.

Mohou za to Francouzi

Kdy jsou v kronikách zaznamenány první zmínky o smrtící syfilidu? K masovému rozšíření choroby došlo nejspíše ke konci 15. století, a to kvůli vojskům krále Karla VIII. Tento mladý francouzský panovník vytáhl v boji proti neapolskému království a pro tento účel postavil početnou armádu, kterou navíc na tažení doprovázelo velké množství dalších osob. Neapol se vzdala útoku silné armády za pouhé tři dny, což zavdalo příčinu k oslavám, které trvaly skoro tři měsíce. Jenže zdá se, že armáda i vladař usnuli předčasně na vavřínech, dostali se do obklíčení a celá armáda se ve strachu rozprchla do všech koutů Evropy, čímž se do Evropy dostal i syfilis. Další šíření pak bylo skutečně bleskurychlé. Špatné hygienické návyky a celková mravní uvolněnost udělaly své a za pár let byla nemoc prakticky ve všech evropských státech.

Zvěsti o syfilidu samozřejmě najdeme i v českých kronikách. První dobře zdokumentovaný případ choroby se datuje do roku 1503. K nemocným pravděpodobně patřil i nejvyšší císařský purkrabí Adam II. z Hradce, ale možné projevy nemoci byly nalezeny i na ostatcích samotného císaře a krále Rudolfa II. Ze záznamů je patrné, že nemocí dost možná trpěl i vojevůdce Albrecht z Valdštejna a mnozí další.

Zázrak jménem penicilin

Až do roku 1905 se s chorobou nedařilo příliš úspěšně bojovat. Na počátku 20. století se ale zoologovi Fritzovi Schaudinnovi a dermatologovi Erichu Hoffmannovi podařilo izolovat bakterie Treponema pallidum. A už rok nato představil bakteriolog August von Wassermann historicky první netreponemový test. Během druhé světové války, kdy došlo také k objevení penicilinu, se s pomocí tohoto léku začala chránit nejohroženější skupina obyvatel, tedy právě vojáci. Po válce se lék začal využívat i pro civilní obyvatelstvo, kde nahradil bolestivé a nákladné arsenikové injekce. Už se mohlo zdát, že lidstvo má v boji s touto chorobou konečně po mnoha staletích vyhráno, ale nestalo se tak. Počty nakažených začaly opět mezi léty 2010 až 2017 stoupat, a to dokonce natolik, že nárůst byl celých 250 %. Podle Světové zdravotnické organizace mělo být ve věkové kategorii 15 až 49 let nakaženo 10,7 milionu osob.

Léčba a následky

Syfilis se přenáší zejména sexuálním kontaktem, a to bez ohledu na to, zda se jedná pouze o líbání nebo přímo o pohlavní styk. Není to však jediná cesta – nemoc se může přenášet i krevními produkty nebo z nemocné matky na plod. Vysoký počet infikovaných se v dnešní době přisuzuje především prostituci, zvýšené promiskuitě, rizikovým sexuálním praktikám a poklesu používání bariérových metod ochrany. Dnes se syfilis dá léčit, ale stále se jedná o vysoce rizikové onemocnění. Délka léčby se liší u jednotlivých fází onemocnění. Pokud se jedná o rané stádium, syfilis lze účinně léčit pomocí antibiotik.

Pacient musí být během celé léčby i následujících dvou letech bedlivě sledován a musí docházet na pravidelné odběry krve. Pokud se jedná o vážnější fázi syfilidy, která postihuje nervovou soustavu, lékaři musí většinou zvolit jiný druh léčby. Léčba v tomto stádiu může zamezit dalšímu šíření nemoci. Poškození organismu, které vzniklo do té doby, už však nevyléčí. Při neléčení může u dospělého člověka skončit až smrtí. Závažné je přenesení nemoci na plod z nakažené matky kvůli možnosti trvalých následků pro plod. Pro nakažené novorozence existuje velké riziko brzkého úmrtí nebo doživotních následků špatného vývoje orgánů, poruch v centru nervové soustavy a mozku.

Napiš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *