Myslíte si, že jsou roztomilá? Tato zvířata klamou tělem a mohou vám i smrtelně ublížit

Máte rádi zvířata? Možná tušíte, že řada z nich může být pěkně nebezpečná a není radno se k nim přibližovat, Pokud se ale bavíme o nebezpečných predátorech, většina z nás si představí medvěda, žraloka nebo podobného dravce, ale asi málokomu vytane na mysli roztomilá žabka nebo jiný hezký chlupáč. I takoví však mohou být pořádně nebezpeční – a o to více, že pořádně klamou těle a tváří se jako ti nejroztomilejší tvorové na Zemi. Před těmito roztomilými zvířátky se raději mějte na pozoru – mohou být pořádně nebezpečná.

Pralesnička strašná

Už její jméno naznačuje, že to asi nebude žádný mírumilovný tvoreček. Na první pohled byste to do ní ale vůbec neřekli. Je malá, výrazně oranžově zbarvená, a právě její barva by nás měla včas varovat. Pralesničky jsou dobře známé jako tzv. šípové žáby. I když vypadají velmi pěkně, rozhodně nedoporučujeme se jich dotýkat. Na povrchu jejich těla totiž mají velice silný jed. Ten ale neumějí samy produkovat ani jej nepoužívají k zabíjení kořisti, slouží jim jen jako obrana před nepřítelem. Jejich kůže je plná alkaloidního jedu, který zabraňuje nervovým přenosům ve svalech. To znamená, že při kontaktu s ním může dojít až k zástavě srdce. Amazonští indiáni v této látce namáčeli hroty šípů, ze kterých se tak staly opravdu smrtící zbraně. Naštěstí tuto žabku u nás v lese nepotkáte. Vyskytuje se právě v lesích Jižní Ameriky a místní dobře vědí, že je potřeba držet se od ní pořádně daleko.

Slon

Tento obr je všeobecně považován za mírumilovné a neškodné zvíře. Vyskytuje se v Africe a Indii a může dorůstat výšky až třech metrů. Tyto zvířecí kolosy denně tráví až 16 hodin konzumací rostlinné potravy, přičemž běžně dokážou sežrat klidně i 100 až 320 kg jídla za den. Dříve byli sloni využíváni jako mocná válečná zbraň, dnes je nejčastěji uvidíme v zoo, cirkusech, ale také jako pomocníky lidí. Obecně totiž platí, že jsou sloni relativně vyrovnaná, klidná zvířata, která se živí výhradně rostlinnou stravou. Jenže pokud se nebudou cítit zcela komfortně a budou mít obavu o své bezpečí, mohou se proměnit ve velmi nebezpečné tvory, kteří neznají slitování. Nejnebezpečnější jsou samci v období říje, kteří se jen velmi obtížně kontrolují. Takový rozběsněný slon nemá vůbec problém člověka udupat. Stalo se však i to, že v marocké zoo vrhl slon po malé dívence kámen takovou silou, že jí na místě rozbil lebku a zabil ji. Jenom v Indii ročně zemřou stovky lidí na následky napadení slonem. Je tedy rozhodně na místě mít se před těmito obry na pozoru.

Tuleň leopardí

Na první pohled vypadají velmi mile a neškodně. Opak je ale pravdou. Žijí v chladných vodách Antarktidy a umí být i velmi nebezpeční pro člověka. Hned po kosatkách totiž patří k největším predátorům antarktických moří. Žijí většinou samostatně, pod vodou se dokážou pohybovat až rychlostí 40 km/h. Dospělí jedinci se živí hlavně tučňáky, ale v chladných vodách často vezmou za vděk i něčím menším. Pro lidi mohou nebezpečí představovat především dva a půl centimetru dlouhé a velmi ostré špičáky. Bohužel známe i případy útoku tuleně na člověka. Jako jeden z prvních zažil jeho útok polárník Thomas Orde-Lees, který prováděl průzkum Antarktidy na počátku 20. století. Při táboření na mořském ledu byl napaden tuleněm. V roce 2003 zase stáhl tuleň pod vodu britskou bioložku Kirsty Brownovou, bohužel se ji nepodařilo zachránit. Je zřejmé, že tuleni útočí jen pokud se sami cítí v ohrožení, ale nikdy nemůžete vědět, kdy vaše chování vyvolá takovou reakci.

Delfín obecný

Že by delfín mohl být nebezpečný? To snad ne, vždyť se s nimi běžně plave, jsou to zcela neškodná zvířata. Chyba lávky, tak jednoduché to není. Tito kytovci patří mezi nejinteligentnější živočichy zvířecí říše, což jim umožňuje jejich šedá kůra mozková, která je podle zjištění vědců daleko komplexnější než kůra většiny jiných savců. Jsou velmi aktivní a společenští a žijí v rozsáhlých kolonii čítajících tisíce jedinců. Pod vodou jsou schopni zůstat až 10 minut na jedno nadechnutí. Podle všeho jsou to ale pěkní sadisté. Mezi jejich oblíbené aktivity například patří znásilňování, a to nejen vlastních samic, troufnou si dokonce i na člověka. Není také nic neobvyklého, že loví mláďata žraloků a hrají si s nimi jak s hračkou, dokud nezemřou. Na delfíny je tedy dobré si dávat pozor, jejich inteligence může být i pro nás nebezpečná.

Mravenečník velký

Tento druh mravenečníka obývá většinou pastviny a deštné lesy Střední a Jižní Ameriky. Má výborný čich, který mu slouží k efektivnímu vyhledávání potravy. Drobný hmyz zachycuje svým lepkavým jazykem. Ostrými drápy umí velmi dobře rozbíjet i velmi tvrdá termitiště. Obecně se nejedná agresivní zvíře, ale v případě ohrožení se umí velice efektivně bránit. Musí být totiž připraven čelit i takovému nebezpečí jako představují třeba pumy nebo levharti. Pokud se cítí mravenečník ohrožený, postaví se na zadní končetiny, ocasem udržuje stabilitu a začne velice rychle sekat ostrými drápy. Byly bohužel už zaznamenány případy, kdy mravenečník zabil lovce tím, že mu rozsekal nohu a ruku, včetně stehenní tepny.

Outloň váhavý

Na první pohled snad nemůže být roztomilejšího a mírumilovnějšího tvora. Tato poloopice žijící v jihovýchodní Asii a působí velmi přátelsky, dokonce snad i ustrašeně. Má ale velmi dobře vyvinuté noční vidění, které jí umožňuje být přes noc velmi úspěšným lovcem. Outloni mají navíc poměrně velké a ostré špičáky, kterými mohou společně se silnými čelistmi způsobit bolestivé kousnutí. Na vnitřní straně loktů mají navíc jedové žlázy, které produkují tekutý a silně zapáchající sekret obsahující toxiny. Při útocích na člověka může ve spojení s jedem dojít k prudké alergické reakci a smrti udušením kvůli anafylaktického šoku.

Labuť velká

A konečně nějaký nebezpečný tvor, který brázdí i české vody. Tento ušlechtilý pták přitom na první pohled obavy nevyvolává. Má dlouhé, bíle zbarvené tělo, obloukovitě zahnutý štíhlý krk a oranžový zobák, což mu dodává eleganci a vznešenost. Jejím hlavním zdrojem potravy jsou zejména vodní rostliny, v malé míře ale nepohrdne ani živočišnou potravou. Labutí samci však umí být velmi agresivní. Rozzuřený samec dokáže zaútočit zobákem a křídly takovou silou, že může jiné jedince dokonce umlátit k smrti. Uvádí se, že po útoku labutě zemřel například jeden plavec, kterého labutí samec v obavách o své mladé utopil. Zejména děti by se tedy od labutí měly držet dál.

Napiš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *