To, že je řada živočišných druhů na pokraji vyhynutí si asi uvědomujeme všichni, málokdo ale tuší, jak vážná situace je a že mnozí vědci dnešní dobu považují za šesté hromadné vymírání druhů. To znamená, že nemizí jen jednotlivé druhy, ale celé skupiny, které jsou často zcela nenahraditelné. Stále ale platí, že některá zvířata na tom jsou podstatně hůře než jiná. Jsou živočichové, u kterých můžeme být doslova v přímém přenosu svědky jejích vymírání. Dost možná že brzy zmizí i jejich poslední zástupce.
Delfínovec čínský
Jeden ze čtyř známých sladkovodních delfínů je delfínovec čínský. Poslední záznamy o jeho pozorování pochází pochází z roku 2004, kdy byl spatřen v řece Jang-c´-ťiang v Číně. Je tedy dost možné, že tento kriticky ohrožený druh již vymřel v důsledky rapidně se zhoršujících podmínek v jeho přirozeném životním prostředí. Delfínovec se dá na první pohled poznat podle protáhlé čelisti zobákovitého tvaru, v níž se nachází až 144 zubů. Možná už ale skutečně patří jen k odkazu naší minulosti.
Kožnatka Swinhoeova
V necelé polovině roku 2019 zemřela jedna ze čtyř posledních kožnatek Swinhoeových, prý jí v době jejího skonu bylo více než 90 let. Dnes se tedy na zeměkouli vyskytují už jen poslední tři exempláře, přičemž dvě samice se nacházejí ve Vietnamu ve volné přírodě a asi stoletý samec se nachází v čínské zoo v Suzhou. Kožnatka Swinhoeova je vlastně typem želvy a typicky se vyskytovala v okolí Rudé řeky. V dospělosti mohla dorůst až do délky jednoho metru a vážit přes 100 kg. Populace želv začala rapidně klesat v důsledku silného znečištění jejich přirozeného prostředí a dnes už je skutečně jen krůček od vyhynutí, které se zdá být naprosto nevyhnutelné.
Gorila horská
Největším primátem na světě je gorila horská. Bohužel zároveň patří k vůbec nejohroženějším druhům vůbec. Tento druh gorily se oproti ostatním vyznačuje hustší srstí, kterou potřebují, aby dokázaly zvládat teplotní výkyvy v jejich přirozeném prostředí. Nejvíce se k k životě velkých primátů přiblížila Dian Fosseyová, která se výzkumu goril věnovala většinu svého života a založila výzkumnou stanici Karisoke v národním parku Volcanoes ve Rwandě.
Axolotl mexický
Tento nepříliš výrazný obojživelník, často přezdívaný „vodní dráček“ se vyskytuje pouze v mexických jezerech Lago de Xochimilco a Lago de Chalco. I proto je jeho populace značně ohrožená a prakticky vždycky byla. V zajetí se axolotl dožívá v průměru 25 let, ale velmi zajímavé na něm je, že i v dospělosti si zachovává larvální stadium, v němž je schopen se rozmnožovat. Přesto počty zástupců tohoto druhu soustavně klesají, na vině je opět znečištění, ale také změna klimatu.
Lemur severní
Kriticky ohrožený madagaskarský endemit žije především v listnatých lesích severní části Madagaskaru. Zde pobývá výhradně v korunách stromů, k čemuž má skvěle uzpůsobené tělo. Za posledních pár desítek let klesla populace lemurů až o neuvěřitelných 80 %. Na vině je samozřejmě odlesňování, ale také zvýšená míra turismu, změna klimatu a v neposlední řadě i obchod s těmito zvířaty.
Žabka černobřichá
Vědci se dlouhou dobu domnívali, že žabka černobřichá je již dávno vyhynulým druhem, ale před lety je na severu Izraele překvapil jeden živý exemplář. To samozřejmě dává naději, že jich může být i více, nebo se také může jednat o posledního mohykána dříve početnější populace. Obojživelník získal své jméno podle černě zbarveného břicha, ale více se o něm neví, neboť i v minulosti byl pozorován jen zcela výjimečně.
Levhart mandžuský
Tato samotářská kočka obývá husté lesy ve východní Asii. Je velmi těžké ho zpozorovat, protože je velmi tichý, nenápadný a obezřetný. Podle posledních propočtů se však na planetě vyskytuje už jen posledních pár jedinců. Navíc v důsledku příbuzenského páření hrozí zvířatům degenerace.
Nosorožec sumaterský
Jedná se o druhého nejvzácnějšího nosorožce světa. Dnes už se dá téměř s jistotou říct, že je tento druh definitivně vyhuben, pokud se někde znenadání neobjeví další jedinec, což je ale velmi nepravděpodobné. Zoologové v Malajsii totiž potvrdili uhynutí tamního posledního zástupce zmíněného druhu, byla to samice Iman, jež ve svých 25 letech podlehla rakovině.
Ara kaninda
Ani ptákům se na této planetě nedaří o nic líp. Kvůli nelegálnímu lovu a obchodu se počty papoušků ara kaninda výrazně snížily a dnes se jich ve volné přírodě vyskytuje maximálně čtyři sta. Ptáci žijí pouze na malém území střední a severní Bolívie a jejich osud je do značné míry již také zpečetěn.
Želva angonoka
Želva angonoka se nachází také pouze na jediném místě na světě, a tím je národní park Baie de Baly, který leží na pobřeží Madagaskaru. Život těchto suchozemských želv je ohrožován předvším místními farmáři, kteří vypalují jejich přirozené prostředí.
ZDROJ: Časopis EPOCHA, vydavatelství Rf-hobby
ZDROJ obrázků: Pexels, Pixabay
Napiš komentář