Tyhle sporty na olympiádě už neuvidíte. A je to jen dobře

Olympijské hry jsou velkou sportovní událostí, kterou často sledují i lidé, kteří jinak nemají se sportem mnoho společného. Obsah olympijského klání se během dějin proměňoval a postupně se zařazovaly nové sporty, ale některé také mizely. A právě u těch následujících je asi dobře, že už je na olympiádě neuvidíme. Byť nepochybujeme, že musel být zážitek sledovat klání právě v těchto odvětvích.

Těžko uvěřit, že se tyto sporty na hry vůbec kdy dostaly. Ale jak už to tak bývá, někdy nám může připadat něco zcela normálního, ale o pár let později už by si další generace ťukala na čelo. Podobně to pravděpodobně bylo i s těmito disciplínami. Kterou z nich byste si rádi vyzkoušeli vy? Třeba střelbu na živé holuby nebo šplh na laně?

Splývání na dálku

Jednalo se o součást programu Letních olympijských her v St. Louis v roce 1904. Těžko uvěřit, že se kdy někdo mohl domnívat, že právě tento sport by měl být zařazen mezi olympijské disciplíny. Není tedy divu, že se od té doby znovu neobjevil. Jak si to vůbec představit? Sportovci jednoduše skočili do bazénu a jejich úkolem bylo ve strnulé poloze prkna vydržet pod vodou, aniž by pohnuli končetinami či čímkoliv jiným. Poté, co uplynulo 60 sekund, nebo se soutěžící dostali nad vodu, rozhodčí následně změřili vzdálenost, kterou tímto netradičním způsobem atleti urazili. Vítězem zlaté medaile se stal americký sportovec William Dickey – a je tak jediným olympijským šampionem v této netradiční disciplíně.

Střílení živých holubů

Střelba je dodnes jedním z populárních olympijských sportů. Byla dokonce už i na první moderní olympiádě v roce 1896. Zatímco závodníci obvykle stříleli na terče ve tvaru kotouče, tedy tzv. hliněné holuby, na hrách v Paříži v roce 1900 chtěli disciplínu asi trochu oživit, a tak zařadili do hry skutečné živé ptáky. Ti byli vypouštěni a sportovci tak museli trefovat pohyblivé, a ještě k tomu i živé cíle. Při této disciplíně bylo údajně zabito více než 300 ptáků. V té době nikoho nenapadlo, že to není zrovna humánní, ale následně byla tato kratochvíle zrušena – asi i proto, že organizace živých zvířat samozřejmě byla náročnější a nákladnější.

Přetahování lanem

Přetahování lanem bylo ještě před sto lety rozhodně považováno za sport, který měl na olympiádě své místo. Poprvé se objevilo na pařížských hrách v roce 1900 a naposledny se uskutečnilo na antverpských hrách o dvacet let později. Jaká byla pravidla takového souboje? Osmičlenný tým musel popotáhnout své soupeře šest stop, tedy necelé dva metry, a tím si zajistil vítězství. Jestliže se to ani jedné ze stran v časovém limitu nepodařilo, rozhodčí zápas prodloužili o dalších pět minut a poté vyhlásili za vítěze tým, který se posunul dál.

Šplh na laně

Šplh na laně je disciplínou, kterou jsme si všichni museli projít v hodinách tělesné výchovy, ale málokdo už ví, že byla i na olympijském programu. Poprvé se objevila už v Aténách v roce 1896. Zatímco závodníci byli původně hodnoceni jak podle rychlosti, tak podle stylu, později se hodnotila už jen rychlost šplhu. Sama o sobě není tato disciplína až tak výjimečná, ale slávu jí přinesl především jeden její vítěz. V St. Louis v roce 1904 zvítězil americký gymnasta George Eyser, a to i přesto, že měl dřevěnou nohu.

Sólové synchronizované plavání

Už podle názvu jde jaksi o protimluv. Jak se můžete synchronizovat, když nemáte s kým? Poprvé se tento sport objevil na programu olympijského klání v roce 1984 v Los Angeles. Navzdory absurditě synchronizace sebe samého se dokonce disciplína objevila znovu na hrách v Soulu o čtyři roky později a v Barceloně v roce 1992. Podle jejích příznivců se totiž mělo jednat o synchronizaci těla a hudby. I přes snahy se nepodařilo tento zvláštní sport v programu udržet a dnes už sledujeme jen synchronizované plavání dvojic nebo skupin.

Kroket

Kroket je brán jako první olympijská událost, které se účastnily ženy, a odehrálo se to v roce 1900 v Paříži. Na akci se tehdy přihlásili pouze Francouzi a prodal se dokonce jen jediný lístek. Bylo to tedy poměrně velké fiasko a potvrdilo se, že na olympidádě nemá tato kratochvíle co dělat.

Skok do dálky na koni

Zatímco skok do dálky u atletů dokáže testovat jejich fyzickou zdatnost a sílu, na pařížských hrách v roce 1900 dostali výjimečně příležitost také koně. Tato disciplína však byla už na následující olympiádě opět vyřazena, takže úspěch zjevně neslavila. Vítězný skok Belgičana van Langendoncka na koni Extra Dry měřil 6,10 metru. Je to vlastně docela málo – lidé dokážou běžně skákat vzdálenosti přes 8 metrů. Není se ale čemu divit – koně je velmi obtížné donutit skočit daleko do dálky. Na rozdíl od skoku přes viditelnou překážku jednoduše nechápe, proč by to měl dělat.

ZDROJ: https://www.gq-magazine.co.uk/lifestyle/article/olympic-games-weirdest-events

ZDROJ obrázků: Pexels