Po 47 dnech náročného pátrání po dvou Tchajvanských občanech, kteří zmizeli v Himálajích, už většina záchranářů zcela ztratila naději. Mladý pár se ztratil při sněhové bouři, když sešli ze stezky. Ani průzkumy helikoptérou, pozemní hledání a další metody nepřinesly žádný úspěch. Věřilo se, že mladý pár se stal další objetí těchto velehor.
Ale pak se stalo něco nečekaného – jeden za záchranářů uviděl v dálce něco, co mu připomínalo dvě lidská těla. Asi nikdo už nevěřil, že by tato těla mohla být ještě při životě, ale určitě by bylo alespoň útěchou pro rodinu, kdyby se jejich příbuzní našli a oni je mohli důstojně pohřbít. Záchranáři se k nim skrze dost náročný terén nakonec dostali a nestačili se divit, když jedno z oněch těl promluvilo. Byl to viditelně zesláblý a pohublý Liang Sheng-Yueh, který zatím žil. Řekl, že jeho devatenáctiletá přítelkyně před třemi dny zemřela. Podle vlastních slov před smrtí velmi trpěla. On pak jedl sůl a pil vodu, a i díky tomu přežil.
Dobrodružství na hranici bezpečnosti
Každá sezóna, kdy do nepálských velehor vyráží turisté, přinese nějaké oběti. Nemusí se nutně jednat jen o mrtvé, ale každý, kdo okusí tyto hory, musí přiznat, že zažil jeden z nejtěžších momentů svého života. Je to bolest, strach, vyčerpání, nejistota. Všechny tyto pocity jsou většinou odměněny nádhernými zážitky a výhledy, ale ne každý příběh má svůj happy end. Když do nemocnice dovezli pana Lianga, byla jasné, že i když přežil, vybrala si na něm tato zkušenost velkou daň. Ztratil více než polovinu své hmotnosti, jeho vlasy byly plné vší a nohu měl rozežranou od červů. A to ani nehovoříme o psychickém vypětí, které prožil, a o těžko popsatelné zkušenosti, když musel vidět umírat svou drahou přítelkyni.
Podle lékařské zprávy zemřela slečna Liu Chen-chu na naprosté vyhladovění. Oba mladí studenti z Tchaj vanu vyrazili na svůj trek po Himálajích v únoru a naposledy byli viděni 9. března. Pátrací akce se ale rozjela až 26. března, kdy jejich rodiče zalarmovali úřady, protože o svých dětech již delší dobu neslyšeli. Rozjela se rozsáhlá pátrací akce, která nakonec přinesla úspěch – i když jen částečný. I to lze ale považovat za zázrak. Přežít 47 dní v Himálajích bez jídla a přístřeší je skoro nemožné.
Naděje na nový život
Podle slov pana Lianga nese největší vinu silná bouře. Ta je zcela svedla ze stezky a poté narazili na řeku a vydali se podle ní, protože věřili, že by je mohla dovést k obydlí. Bohužel ale spadli do rokle, kde nalezli jeskyni, ve které zůstali ukrytí přes šest týdnů. Nebylo možné se po příkré stěně vyšplhat nahoru. Už po deseti dnech jim došly zásoby jídla, i když s nimi velmi šetřili. V nemocnici strávil Liang několik týdnů a postupně nabral zpět svou původní váhu. Sám říkal, že se cítí lépe, ale na jeho dramatických 47 dní v Himálajích si nedokáže dost dobře vzpomenout. Své 21. narozeniny oslavil ve společnosti novinářů, kterým řekl, že přežil jen díky tolika modlitbám, které lidé vysílali k nebesům.
Podle jeho ošetřujících lékařů je prý vidět, že je na cestě ke kompletnímu uzdravení a těší se na nový život. Skutečně by se dalo říci, že se podruhé narodil. Šance na přežití by byly mizivé i v méně náročných podmínkách. Na druhou stranu je zjevné, že navždy zůstane poznamenán tím, co prožil. Je pro něj také jistě těžké vyrovnat se se ztrátou milované přítelkyně a nevyčítat si, že mohl pro její záchranu udělat více. To je jen přirozené a nezbývá než mu popřát, aby se uzdravilo nejen jeho tělo, ale i duše, a aby našel nový smysl života. Liang si toho je dobře vědom a ví, že i přesto, že to nebude snadné, dostal novou šanci žít a chce se jí plně chopit.
Napiš komentář