Zní to děsivě a strašidelně. Ale jakkoliv to působí jako z jiného světa, je to realita. Takové místo skutečně existuje. Jedná se o jezero Natron, které najdete na hranicích mezi Keňou a Tanzanií. Je dlouhé přes 50 kilometrů a vládnou zde velice netradiční podmínky. Právě kvůli nim je tohle místo pro řadu živočichů poslední destinací v životě. Možná jste již někdy viděli snímky, které odsud pocházejí. Působí jako z jiné planety. Co stojí za podivným jevem, který prakticky mění zvířata v kámen?
Výrazem “natron” se označuje hydroxid sodný – známější též jako louh. Není tedy žádná náhoda, že jezero dostalo právě toto jméno. Voda v něm má totiž velice podobné vlastnosti jako louh, a to z ní činí smrtelnou tekutinu. Má také velmi vysoké pH, jeho hodnota je přibližně na čísle 10,5. Je to ve skutečnosti dost silná žíravina. Zvířata, která nejsou na zdejší podmínky zvyklá, mohou být při kontaktu s jezerem vážně popálena na kůži i očích. Zvířata většinou neumírají okamžitě. Často jsou ale zranění tak vážná, že dřív nebo později uhynou. A po smrti na sebe berou zvláštní “kamenitou” podobu. Proč má voda tyto hrozivé vlastnosti? Je to kvůli blízké sopce Ol Doinyo Lengai, jejíž sopečný popel do něj padá. Uhličitan sodný a další minerály, které se do jezera dostávají z okolních kopců, vytvořily postupem času zcela unikátní ekosystém.
Louh byl používán už starými Egypťany k mumifikaci jejich mrtvých. Podobně pak funguje i v jezeře Natron. Tedy minimálně v těch částech, kde je koncentrace hydroxidu sodného nejvyšší. Zvířata, která zde uhynou, jsou tak vlastně mumifikována, a proto je možné je na březích jezera nalézat a jsou smutným svědectvím místních nepříznivých podmínek. Vzniká zde velmi jedinečný mix fyzikálních a chemických vlastností. Jezero je extrémně teplé, místy má až 60 stupňů Celsia. Jezero také leží ve velmi suché oblasti, což znamená, že zde mnoho nezaprší, takže voda není ničím ředěna a zachovává si své vlastnosti žíraviny.
ZDROJ: Nick Brandt
Většina vody z jezera se odpaří. Neexistuje zde totiž žádný odtok, voda je tedy velmi stojatá. To znamená, že voda v Natronu má velmi velkou hustotu. Zvířata, která tyto podmínky přirozeně zaskočí, pak většinou nekončí dobře. Povrch jezera bývá pokrytý krustou ze soli, takže když svítí na povrch silné sluneční paprsky, mohou oslepit prolétávající ptáky a netopýry, kteří pak do smrtelných vod padají.
Někdo přeci jen přežije
I přes hrůzné vlastnosti tohoto jezera, které nedávají životu velkou šanci, žije zde i tak několik druhů zvířat. Například se zde poměrně daří plameňákům. Ti zde prý dokonce našli nejlepší možné místo na páření. Asi proto, že je tady nikdo neruší. Živí se rybami, které se dokázaly přizpůsobit místním životním podmínkám, a asi jich tu tedy nebude tak málo, když uživí i celé hejno velkých plameňáků. Také zde samozřejmě žijí nějakém kolonie řas a mikroorganismů, ale jinak oblast spíše připomíná pohřebiště desítek zvířat, které sem omylem zavítají a netuší, že ve vodě jen nečeká občerstvení, ale smrt.
ZDROJ: Nick Brandt
Jezero je také cílem mnoha fotografů. Důvod je zřejmý – jen málokteré místo tak fascinuje a zároveň děsí. Nejpopulárnější fotografie vznikly nejspíše objektivem fotografa Ricka Brandta. Ten využil nalezená zkamenělá těla ptáků a jiných zvířat a naaranžoval je do vody či na stromy tak, jako by právě tam zkameněla. Výsledkem je jedinečná kompozice, která je nesmírně působivá.
Je zřejmé, že jezero je naprosto nevhodné k jakémukoliv kontaktu s lidskou pokožkou. Pokusit se v něm vykoupat by bylo holé bláznovství. Brandt uvedl, že i letmý kontakt s vodou byl bolestivý. Mrtvá zvířata nicméně mluví za vše a každého potenciálního zvědavce by jistě odradila.
Neznám plameňáka, který se živí rybami!
Natron je chemicky úplně něco jiného,tak příště méně blábolů Ps a méně reklam