I přestože nepatříme k přímořským státům, těší se u nás potápění velké oblibě. Řada lidí o dovolené vyráží nejen za sluncem a mořem, ale také za potápěním do různých exotických i méně exotických destinací. Krásné prostředí na potápění totiž poskytuje i Čechy velmi oblíbené Chorvatsko nebo podobně oblíbený Egypt. Kromě klasického potápění s bombou však existuje i extrémnější varianta – tzv. freediving, tedy potápění pouze se zadrženým dechem. Je to sport, který posouvá možnosti lidského těla a má mnoho příznivců po celém světě.
Už v 17. století zkoumal přírodovědec Robert Boyle vliv vodního tlaku na lidské tělo. Došel k závěru, že už přibližně 30 m pod hladinou by nám tekutina jednoduše roztrhala plíce. Jeho teze vešla ve známost jako Boyleův zákon, který byl dlouhou dobu považován za platný a správný. Nikdo se logicky nechtěl pokoušet to otestovat v praxi. Změna přišla až v roce 1949, kdy se maďarský pilot Raimondo Bucher vsadil a ponořil se do hloubky 30 m. Získal tehdy nejen výhru ze své sázky, ale také položil základy tzv. freedivingu. A jeho výkonu se chytila celá řada dalších nadšenců, kteří v následujících letech lámali rekordy. V roce 1976 klesl například Francouz Jacques Mayol až do 100 m.
Extrémní sport
Primát v délce zadržení dechu pod hladinou dnes drží Španěl Alex Segura. Ten dokázal takto vydržet pod hladinou neuvěřitelných 24 minut a tři sekundy. Jiný rekord, tentokrát v hloubce ponoru, drží Herbert Nitsche z Rakouska, který doplaval až do hloubky 214 m. Dokonce se dokázal spustit dolů do hloubky uvěřitelných 252 m, ale daný výkon neplatí, protože cestou zpět ztratil vědomí. Polák Mateusz Malina zase drží rekord v déle, kterou na jeden nádech dokázal uplavat – bez ploutví to je 244 m a 300 m s nimi.
S dostatkem tréninku může freediving praktikovat skoro každý – 20 m hloubky a dvě minuty bez dechu nebývá žádný zásadní problém. Jak je ale možné dosahovat takových extrémních výkonů, když člověk je stavěn především pro život na souši? Podle původních studiích jsou tyto rekordy naprosto za hranicemi možností lidského těla. Ukazuje se však, že jsme pro život pod vodou uzpůsobeni daleko lépe, než se zdálo.
Zachovat naprostý klid
Bylo zjištěno, že při potápění drasticky klesá tep, což je obdobná schopnost, kterou mají i jiní vodní živočichové. Tělo se tak pod vodou dostává do stavu podobného hibernaci a srdce zpomaluje až na 40 úderů za minutu. Existují však i jedinci, kterým dokáže srdce zpomalit až na neuvěřitelných 10 úderů za minutu. Díky tomu klesá spotřeba kyslíku a tělo s ním dokáže lépe hospodařit. Krev z končetin se navíc přesouvá do srdce, mozku a dalších životně důležitých orgánů.
Důležité je ale být na ponor velmi dobře mentálně připraven. A to především naučit se zachovat maximální klid a uvolnit se. Díky tomu se opět snižuje spotřeba kyslíku. Klíčové je pokusit se na nic nemyslet a relaxovat.
I výstroj hraje roli
Dnes k dobrému výkonu zásadně pomáhá také vhodně zvolená výstroj a její nejdůležitější součást, tedy maska. Ta se od ostatních potápěcích masek liší menším objemem, aby do sebe pojala méně vzduchu. S rostoucí hloubkou se totiž přitlačuje k obličeji, takže hrozí barotrauma oka – poškození vlivem vysokého tlaku.
Jedná-li se o ponor do extrémních hloubek, využívají se speciální brýle, které se naplní vodou. Díky speciálním čočkám umožňují vidět podstatně lépe než prostýma očima a eliminují potíže s tlakem. Nezbytným vybavením jsou také ploutve. Takové modely navržené pro freediving bývají klidně i metr dlouhé, aby umožnily co nejúčinnější pohyb.
Samozřejmostí je neoprenový oblek. S postupující hloubkou docela rychle klesá teplota vody a déletrvající vystavení chladu je také jedním z faktorů, které zvyšuje drahocennou spotřebu kyslíku. Neopren by měl velice dobře sedět a před ponorem se potápěči často mažou speciálním krémem, který zmenší tření mezi pokožkou a oblekem.
Vždycky ve dvou
Freediving samozřejmě není bez rizik, a proto je vždycky nutné absolvovat ponor minimálně ve dvou. Největší problém představuje ztráta vědomí, ke které může dojít právě kvůli nedostatku kyslíku. Jedinou nadějí potápěče je pak jeho parťák, který jej vytáhne na hladinu. Další bezpečnostní prvek spočívá ve správném vyvážení – až do své limitní hloubky by měl mít freediver lehký vztlak. Při ztrátě vědomí by tedy jeho tělo začalo samovolně stoupat vzhůru.
Více disciplín
Sportovní freediving obsahuje hned několik základních disciplín, které se dělí na bazénové a hloubkové. V první skupině je známou disciplínou například statická apnoe, jejíž podstatou je vydržet pod vodou na jeden nádech co nejdéle, kromě toho se soutěží i v dynamické apnoe, kdy se měří uplavaná vzdálenost s ploutvemi nebo bez nich. Při hlubinném potápění se využívá lano, kterého se freediver drží.
ZDROJ: https://www.deeperblue.com/what-is-freediving/
ZDROJ obrázku: Pexels
Napiš komentář