Odmítají moderní vymoženosti. Odejít z komunity si ale troufne málokdo

Dnešní svět je natolik propojený a globalizovaný, že je skoro nemožné si představit, že ještě někde žijí lidé, kteří dobrovolně volí život bez mnoha vymožeností, technologií a zábavy. A že tito lidé mají jednu z největších základen právě ve Spojených státech je ještě o to zvláštnější. Řeč je o komunitě Amišů, kteří dobrovolně žijí tak, jak se kdysi žilo v minulosti. Nevyužívají automobily, jezdí jen na koních a bryčkách, nevyužívají internet, živí se velmi primitivním způsobem života. Přesto by mnoho z nich nevolilo jinak, i kdybyste jim dali na výběr. Co je na tomto způsobu života tolik fascinuje?

Tvrdá práce každý den

Typickým způsobem obživy je obdělávání pole. Mladí nemají možnost rozhodovat se mezi desítkami možností, které se jim nabízí ohledně budoucího povolání a života. Víceméně mají dopředu dané, jak to s nimi bude, kde budou žít a čím se živit. Jejich role je předurčena již od narození, a to v závislosti na pohlaví. Od dívek se očekává, že se brzy vdají a budou rodit děti, a tedy i vychovávat novou generaci malých amišů. Stále platí, že průměrná žena v amišském společenství přivede na svět až šest dětí, což také zajišťuje poměrně stabilní růst stoupenců komunity zhruba o čtyři procenta za rok. Dnes má komunita amišů okolo 350 tisíc členů.

Na rozdíl od dívek jsou chlapci odmala vedeni k tomu, aby jednoho dne převzali roli hlavy rodiny a uměli se postarat o majetek rodiny a zajisti její obživu. V podstatě také přebírají nadvládu nad manželkou, protože v tradiční amišské rodině je žena k muži v podřízené pozici. Od uzavření sňatku si však pěstuje plnovous, po zbytek života ho již neostříhá.

Kontakt s venkovním světem

Kromě úpravy vousů ale není mužům ani ženám dovolena žádná tělesná úprava. Vzhledem se totiž komunita navzájem identifikuje. Povolené nejsou rozhdoně ani žádné módní výstřelky – typická je střídmost, až ošuntělost. Dospělí například vždy nosí pokrývku hlavy – muži klobouk, ženy čepec či šátek. Někteří nejortodoxnější členové dokonce nemají na oblečení ani knoflíky, protože je považují za až příliš moderní. Ženy oblékají jen velmi obyčejné šaty a zástěru. I s taktovým málem si však vystačí, neboť vlastně ani není více příležitostí, kam by se mohly nějak parádit nebo vynosit jiné oblečení.

Jedinou výjimkou je tzv. rumspringa, tedy období, které chlapec či dívka po dovršení šestnácti let věku stráví ve vnějším světě. Například ochutná jídlo z nějaké fastfoodového řetězce, vyzkouší si řízení auta a může si obléct také „normální“ oblečení. Mají možnost se rozhodnout, zda by jim takový život vyhovoval víc než ten dosavadní. Pokud ano, nikdo je nesmí nutit, aby v komunitě nadále zůstali a mají právo odejít. Je však nutné chápat to jako zcela definitivní krok, protože rodina se jich zřekně a nemohou se již vrátit zpět. To je docela nesnadný krok, pokud je vám 16 let a v podstatě jste nezažili nic jiného než život v komunitě. Takto závažné rozhodnutí tedy učiní skutečně jen špetka těch nejodvážnějších. Podle statistik volí 95 % z nich raději návrat domů a křest. To je také rozdíl, který tuto komunitu dost zásadně odlišuje od většiny jiných křesťanských společenství, které křtí potomky už v raném dětství.

Tvrdá pravidla

Ani zbytek života není příliš úzce svázán s klasickou tradicí věřícího člověka. Ve vesnicích například nenajdete kostely či jiné svatostánky. Bohoslužby, které jsou velmi dlouhé, se odehrávají přímo doma a vedou je k tomu určení kazatelé. Hlavní slovo mají biskupové, kteří mají za úkol také uplatňovat tresty za nedodržení nepsaného, ale striktního řádu neboli Ordnungu. Největší potupou bývá tzv. shunning, tedy situace, kdy se trestanému po nějaký čas vyhýbá celé společenství včetně vlastní rodiny.

Amišové vychází z Ježíšova učení, a proto jsou zapřísáhlí pacifisté a odsuzují jakékoliv násilí. Jelikož od státu nic nedostávají a ani nemají nárok na důchod, nemusí od roku 1965 platit sociální pojištění. V roce 1972 schválil Kongres i výjimku z povinné školní docházky, což znamená, že mohou do školy chodit o rok méně, než je běžné ve zbytku země. Většina také víc než základní vzdělání ve vesnické škole nezíská.

Zdraví a silní

Překvapivě jsou však amišové velmi zdravou komunitou, kde se nemocem příliš nedaří. Pokud jde o nějaké běžné problémy, obrací se lidé na místní vesnické lékaře, kteří neduhy řeší zejména s pomocí bylinek. Veřejnému zdravotnictví se amišové obvykle vyhýbají – jestliže je však nutná operace, na zákrok se složí celá komunita a ten je standardně proveden v některé z běžných nemocnic.

V amišských domácnostech nenajdete mnoho z běžného vybavení. Na řadě míst dokonce vůbec není elektřina nebo se čerpá pouze z vodních a větrných generátorů. Mnoho amišů ale v poslední době volí možnost využití solární energie, kterou nepovažují za „zkažený vynález“. I když nikdo z nich nepoužívá mobil ani televizi, přesto bývá v každé vesnici alespoň jedna veřejná telefonní budka pro nezbytné použití a v případě krajní nouze se připouští i vypůjčení mobilního telefonu nebo pronájem vozidla. Stejně jako jiné technologie, zarputile dříve odmítali i fotoaparáty – proto také neexistuje mnoho snímků z jejich komunity. Ale i v tomto se doba mění, a proto se některé pokročilejší komunity přestávají fotoaparátů bát.

A co letní dovolená?

Se stále se zvětšujícími počty přívrženců komunity se postupně rozšiřují možnosti toho, co je považováno za normální a dovolené. Například během léta už bývá poměrně běžné, že se amišové vydávají na dovolenou. Hromadně míří na Floridu do městečka Pinewood, které jim už od 20. let minulého století slouží jako „letní domov“. Klasické koňské bryčky alespoň na čas vymění za kola, černobílé šaty nahradí jásavými barvami, sledují také televizi a s oblibou si dopřávají zmrzlinu.

Drtivá většina amišů dnes žije v americkém Ohiu, Indianě a Pensylvánii. Původně se však jednalo o stoupence evropského hnutí novokřtěnců, kteří se v důsledku vlny radikálních reformací během 16. století odštěpili od hlavního katolického proudu. V 18. století se dostali i za oceán, kde si své příznivce našly myšlenky švýcarského kazatele Jakoba Ammanna, který je považován za jednoho z otců současné amišské komunity.

ZDROJ: https://www.britannica.com/topic/Amish

ZDROJ obrázků: Pexels