Okolo osoby amerického prezidenta je vždy spousta rozruchu. Americký prezident totiž není jen hlavou jednoho státu, ale v mnoha ohledech má velký vliv na celosvětovou politiku. Taková osoba má tedy ohromný dosah a s ním i velkou zodpovědnost. Jenže ne vždy jsou takoví lidé i skutečně moudří a vzdělaní. Jak na tom s inteligencí vlastně američtí prezidenti byli?
Inteligence či otevřenost vůči novým myšlenkám nesmějí chybět žádnému úspěšnému vůdci, neboť právě zmíněné vlastnosti umožňují najít křehkou rovnováhu mezi spokojeným lidem a fungujícím systémem. V americkém systému je navíc prezident hlavou výkonné moci, takže jeho pozice je ještě silnější než jak vnímáme prezidentský úřad například zde v Česku.
Jenže ne vždy se do čela této velmoci postavili muži, kteří pro takto zodpovědnou roli splňovali příslušné požadavky. Podle výzkumu Deana K. Simontona pro časopis Political Psychology lze dokonce tvrdit, že v čele Spojených států často stanuli muži, kteří pro vrcholnou roli neměli zrovna nejlepší předpoklady. Na základě analýz a výzkumu byl Simontonem sestaven žebříček, který stanovil předpokládané hodnoty IQ u amerických prezidentů (vyjma Obamy a Trumpa).
Nejhorší výsledek
Vůbec nejhůře se v žebříku inteligence umístil prezident Warren G. Harding. Jednalo se o kandidáta republikánů, který se vlády chopil v roce 1921. Jeho IQ se pohybovalo v odhadovaném rozmezí 121–140 bodů, ale psychologové poměrně negativně hodnotili i jeho soft skills a takové vlastnosti jako je třeba otevřenost nebo duševní vyzrálost.
I samotná Hardingova kampaň vypovídá o tom, že Hardingovi příliš nezáleželo na tom, co si o něm veřejnost myslí. Kampaň vedl prakticky z verandy svého domu. Neobtěžoval se, jako jiní kandidáti, vyrazit na okružní jízdu po Státech, ale kampaň si vedl po svém. Přesto zvítězil na plné čáře a stal se prvním prezidentem, který předtím zastával pozici guvernéra.
Hlavním Hardingovým pochybením, jež pramenilo z jeho „duševní slabosti“, se stalo nevhodné obsazení federálních pozic řadou přátel, či dokonce rodinných příslušníků, kteří obvykle neměli potřebnou kvalifikaci a při zastávání úřadu prokazovali převážně neschopnost. Jeho kabinet byl proslulý korupcí a nekalými praktikami a ani sám Harding nebyl žádný svatoušek. Po smrti se ještě provalil jeho patnáct let trvající mimomanželský poměr a další nevěry. Minimálně ve dvou případech se tak dopustil prohřešku, kvůli němuž čelil hrozbě odvolání z funkce (tzv. impeachmentu) například prezident Bill Clinton.
Oblíbený Otec zakladatel
Naopak velice oblíbeným prezidentem, za kterým stojí i pozitivní ukazatel výzkumu, byl Thomas Jefferson. Odborníci velmi vysoko hodnotí zejména jeho myšlenkovou otevřenost a i jeho naměřené IQ stojí za zmínku – dosahuje až 160 bodů. Jeden z Otců zakladatelů, spoluautor Deklarace nezávislosti Spojených států amerických a bývalý ministr byl zdatným matematikem i architektem. Mluvil také několika cizími jazyky a založil univerzitu ve Virginii. Stal se třetí hlavou nově vzniklých Spojených států a ve své funkci například vyjednal koupi francouzské Louisiany.
Diplomatik s vizí
Pokud jde o IQ, předčil Jeffersona ve zmíněném žebříčku pouze John Q. Adams se 170–175 body. I v ostatních posuzovaných ohledech se umístil velmi vysoko. Byl mimořádně otevřený, vynikal diplomatickými schopnostmi i rychlým a přesným uvažováním. Tento prezident působil před svým zvolením v roce 1825 jako diplomat a za éry prezidenta Jamese Madisona se stal historicky prvním americkým ambasadorem v Rusku. Se Španělskem se mu podařilo vyjednat připojení dalšího amerického státu, Floridy. Před svou smrtí také předpověděl to, že otázka otroctví jednoho dne rozdělí Ameriku, což se nakonec ukázalo jako pravdivé, když se jen o nějaký čas později rozhořela Občanská válka.
Sebejistý generál
Nízkým IQ v rozmezí 115-130 by se asi nechlubil Ulysses S. Grant. Nelichotivého skóre dosáhl i v jiných posuzovaných kategoriích. Byl to totiž především generál, nikoliv politik, tak mu to ani tolik nemůžeme mít za zlé. Přesto se nedá říct, že by jeho výkon funkce byl vnímán jako neuspokojivý. Bývalý generál Unie usedl do prezidentského křesla v roce 1869 a za celou svou osmiletou kariéru se nedopustil žádných zásadních přehmatů. Po Občanské válce potřebovala Amerika stabilitu a jistotu, a tu dokázal Grant poskytnout. Zasadil se také o širší práva občanů a stál u zavedení tzv. zlatého standardu, který příznivě ovlivnil dolar. Podporoval dokonce práva černých obyvatel, jimž chtěl dát možnost volit či pracovat na významných veřejných postech.
Nulová otevřenost
Nejnižší známku v kategorii otevřenosti obdržel prezident George W. Bush. Nezazářil přitom ani v hodnotách IQ, jež se u něj pohybovaly mezi 121 a 139. Asi všichni tušíme, že jde o nejstaršího syna prezidenta George H. W. Bushe. Nejprve se po studiích snažil prosadit v ropném průmyslu, poté se v roce 1977 marně pokoušel dostat do Sněmovny reprezentantů. V roce 1994 pak kandidoval na guvernéra Texase, kde zažil první velký politický úspěch. A o šest let později vzešel jako prezident z kontroverzních voleb. Vyjádřilo se pro něj sice méně občanů, ale poměrný systém mu stejně přiřkl vítězství.
A právě za jeho vlády otřásly zemí teroristické útoky z 11. září. Snad pro žádného prezidenta by toto nemohlo být snadné období, a tak i Bush je za mnohé kroky kritizován. V reakci na útoky rozpoutal válku proti terorismu, která vedla ke konfliktu v Afghánistánu v roce 2001 a o necelé dva roky později i k invazi do Iráku. Mimo tyto kontroverzní kroky se neblaze zapsal v mysli pokrokovým občanů jako ten, který bránil ženám podstoupit potraty nebo se snažil zamezit oddávání párů stejného pohlaví. Bushův nástupce, zřejmě mnohem otevřenější Barack Obama, se naopak zasadil o zrovnoprávnění homosexuálů, kteří se tak dnes mohou nechat sezdat v celých USA. Během prvních sta dnů v úřadu navíc zrušil Bushovy restrikce ohledně potratů.
A co Obama s Trumpem?
Výsledky této studie se už nedotýkaly posledních dvou prezidentů – Baracka Obamy a Donalda Trumpa, ale přesto lze usuzovat na jejich inteligenci i bez podkladů vědců. U Donalda Trumpa se zmiňuje hodnota 165, číslo však nepochází z věrohodných zdrojů a kritici se mu pouze smějí. Jeho spolužáci z bakalářských studií jeho inteligenci značně rozporují. U Baracka Obamy také neexistuje žádné oficiální číslo, ale ví se, že v rámci studií na havajské střední škole absolvoval testování, kde se jeho IQ odhadlo na 125 bodů.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Napiš komentář