Možná jste si při rozhovorech s partnerem už někdy všimli, že vnímá barvy odlišně než vy. Zatímco ženy dokáží hodiny debatovat o rozdílech mezi lososovou a starorůžovou, pro muže je to všechno tatáž barva. Jak ale tyto rozdíly vznikají? Je to skutečně dáno biologicky? A jak vůbec vzniklo to, že růžová typicky symbolizuje ženské pohlaví a modrá zase to mužské?
Chtějí-li dnes lidé originální formou oznámit, zda čekají chlapečka či holčičku, volí například to, že si koupí speciální balonek, který je naplněn buď modrými nebo růžovými konfetami. Ten pak společně s rodinou a přáteli prasknou, a tak vyjeví pohlaví miminka. Proč jsou to ale právě tyto dvě barvy? Podle vědců, kteří se tomuto tématu věnují, se ještě před relativně nedávnou dobou takové barevné rozlišení vůbec nepoužívalo. Například, řada zdrojů uvádí, že ještě počátkem 19. století se děti oblékaly většinou do neutrální bílé.
Chlapečci v růžové
Pastelové odstíny začaly přicházet až mnohem později, ale využívaly se zprvu zcela bez vazby na pohlaví. Toto „škatulkování“ přišlo až počátkem 20. století – ale stále v dost jiné podobě, než jak to známe dnes. Vlastně bylo to úplně naopak! Růžovou nosili chlapci, protože se považovala za výraznější, zatímco modrá, jemnější barva, slušela více holčičkám. Pozdější opačné rozdělení nastoupilo teprve ve 40. letech a udrželo se dodnes – i když možná, že časem se od tohoto škatulkování také upustí.
Děti si nicméně své oblečení nevybírají, barvu jejich oděvu volí rodiče a je tedy otázka, zda například muži upřednostňují jiné odstíny než ženy. Na tuto otázku se v posledních desetiletích snažila nalézt odpověď řada odborných studií. A odpovědi jsou velmi matoucí – některé žádné mezipohlavní rozdíly v preferovaných barvách neobjevily, jiné ano. Přesto výzkumy odhalily alespoň to, že bez ohledu na pohlaví jsou nejoblíbenější modré tóny, přestože u žen se k nim přidávají i odstíny růžové či fialové. Platí to však stejně ve všech kulturách na světě? I tomuto tématu se některé studie věnují. V jednom z dotazníkových šetření oslovili badatelé 80 britských a 81 indických vysokoškolských studentů. U obou skupin bylo odhaleno již známé upřednostňování chladnějších barev, ženské pohlaví však i nadále tíhlo k růžové. Studie tedy potvrdila, že tyto preference se prolínají i mezi jinými etnickými a kulturními skupinami.
Geny z dob lovců a sběračů
Existenci rozdílů mezi muži a ženami se snažila objasnit studie publikovaná v roce 2007 v časopise Current Biology. Do tohoto výzkumu se zapojilo 208 dobrovolníků z Velké Británie a Číny. A zadání bylo snadné – oslovení měli na obrazovce počítače co nejrychleji označit kurzorem svou oblíbenou barvu. Výsledky napověděly, že mezi muži a ženami panuje poměrně výrazný rozdíl. Ženy nejčastěji volily odstíny červené a fialové, zatímco nejmenší zájem měly o zelenožlutou část spektra. Mužům se zase nejvíce zamlouvaly barvy z oblasti modrozelené části spektra. Podle odborníků, kteří tuto studii vedli, jsou tyto rozdíly mezi pohlavími biologicky dané. Oblibu červené u žen dávají vědci do možné souvislosti s naší lovecko-sběračskou minulostí – červená totiž mohla být jednou z nejčastějších barev zralých plodů. Nelze ale vyloučit, že zvýšená citlivost pro červenou hrála roli i v sociálním kontextu, protože potenciálně umožňovala lépe rozlišovat barvu kůže partnera či jiných jedinců.
Nejde však jen o samotnou preferenci barev, jasné je i to, že obě pohlaví vnímají odstíny barev odlišně. Muži často nerozlišují odstíny a vidí například „jen“ modrou (možná světlou nebo tmavou), dámy rozeznávají mnoho jejích druhů: ultramarínovou, námořnickou, královskou, denim, lapis, indigo, kobaltovou a mnohé další.
Jiné vnímání je fakt
Behaviorální neurovědec Israel Abramov se pokoušel odhalit, zda je hlubší vnímání barev vlastností naučenou, nebo biologicky danou. Dospěl k závěru, že i ženy bez dřívější průpravy skutečně rozlišují víc odstínů než muži, a to zejména v oblasti žluté a oranžové. Navíc bylo zjištěno i to, že pánové mají vnímání barev nejspíš nepatrně posunuté. To znamená, že stejný odstín jako ženy viděli, když sledovali světlo o nepatrně větší vlnové délce. To se projevilo například tak, že tam kde muži viděli žlutou, dámy již mluvily o světle oranžové.
Zrak mužů a žen se tedy pravděpodobně skutečně liší, což ovšem úplně nepřekvapí, protože takové rozdíly jsou patrné i u jiných smyslů, typicky třeba sluchu. Čím je to ale způsobeno? Jedna z možných příčin jsou hormony, kterým jsme vystaveni během embryonálního vývoje. Pokud se muži vyvíjeli v prostředí s vysokou hladinou testosteronu, vede to u nich k výrazným změnám v oblastech mozkové kůry, a ty právě odpovídají za zpracování senzorických informací, například zrakových vjemů. Je to však jen jedna mnoha z různých hypotéz.
Napiš komentář