Většina z nás tak nějak samozřejmě akceptuje fakt, že máme pět smyslů – zrak, sluch, čich, hmat a chuť. Občas se s tajemným nádechem mluví o tzv. šestém smyslu, kterým snad mají více disponovat ženy, nebo mimořádně citlivé jedinci, ale tento smysl je brán s rezervou. Jenže co když je toto rozdělení celá staletí neúplné a naše tělo toho ve skutečnosti umí daleko víc?
Nové výzkumy dnes totiž naznačují, že smyslů by mohlo by celkově až devět nebo dokonce dvacet jedna. Daleko spíše se tedy dá říci, že počet lidských smyslů není dosud zcela znám, ale pět jich určitě nebude. O jakých dalších smyslech se tedy zatím tuší?
Co jsou to smysly?
Smysly jsou fyziologickou schopností organismů vnímat své okolí. Takto alespoň zní vědecká definice. Díky smyslovému vnímání se orientujeme v prostoru, ale také si děláme obrázek o světě a jeho obyvatelích. Jednotlivé smysly přitom nefungují samostatně, ale různě se doplňují a prolínají, a tak poskytují velice komplexní obraz. Například chuť neovlivňují pouze chuťové buňky, ale má na ni vliv samozřejmě i čich, jak už jistě mnoho z nás ze své zkušenosti zjistilo.
Smysly a jejich užívání se také významně liší mezi jednotlivými živočišnými druhy. Například takoví netopýři se orientují především pomocí echolokace, pes zase svět vnímá hlavně díky pachům. Někteří mořští živočichové zase umí k orientaci výborně využívat elektrické pole. Dlouho se vědci domnívali, že lidé tyto extra smysly postrádají, ale ukazuje se, že to tak nejspíš není.
Kde je sever?
Je dobře známé, že řada živočichů dokáže s pomocí magnetického pole jistě určit sever. Tento smysl u nich funguje prostřednictvím určitého malého množství magnetitu uloženého v jejich těle. Například holub má magnetit uložen v zobáku a pomocí něj se umí orientovat při letu podobně jako třeba včely nebo jiný hmyz. Podle řady studií ale vnímají magnetické pole také velcí savci, například krávy, srny či jeleni. Je toho schopen i člověk? Doposud se zdálo, že člověk tuto schopnost nemá, ale poslední výzkumy naznačují, že někteří jedinci skutečně dokáží magnetické pole vnímat, jen o tom třeba ani neví.
Mozek změnu pozná
Joseph Kirschvink s neurovědcem Shinem Shimojoem se pustili do experimentu, který měl prokázat, zda člověk dovede vnímat magnetické pole země. Vybrali tým 34 dobrovolníků, kteří seděli v naprosté tmě a tichu v šestistěnné Faradayově kleci (uvnitř které nepůsobí žádné elektrické pole) postavené z hliníku. V rámci této klece se nacházely ještě čtvercové cívky, které výzkumníkům umožnily vytvořit magnetické pole. Pokus probíhal vždy sedm minut a několikrát se opakoval. Žádný z účastníků nebyl schopen říct, že by během pokusu vnímal jakoukoliv změnu či pocit, ale sledování jejich mozkových vln dokazovalo opak. 30 % účastníků na změnu magnetického pole nevědomky reagovalo a u čtyř z nich se tato reakce projevila dokonce velmi intenzivně. To se jeví jako poměrně zajímavý výsledek, který se rozhodně vyplatí podrobit dalšímu zkoumání. Mohl by se člověk naučit tento smysl ovládnout a využít jej ve svůj prospěch?
Jaké jsou další smysly?
Mezi odborníky také neustále panuje diskuze ohledně toho, co vše lze vlastě za smysly považovat. Mezi další méně známé smysly patří například vnímání gravitace nebo také pocity hladu, žízně, schopnost vyměšování a podobně. Je však otázkou, zda lze tyto schopnosti skutečně klasifikovat jako smysly nebo jde spíše o funkce těla.
Nepříjemně také můžeme vnímat působení smyslu pro rychlost. Ten se projeví zejména tehdy, kdy jedeme rychle v nějakém vozidle, a většinou se ještě umocňuje při čtení. Za touto „poruchou“ stojí schopnost zapojit kromě zraku i vnitřní ucho, které ovládá rovnováhu. Pomocí tohoto orgánu člověk vnímá zrychlení, které je pro tělo nepříjemné a brání se vůči němu nevolností.
Jedním ze zajímavých smyslů je také schopnost synestezie, tedy stav sdruženého vnímání, při němž rozeznáváme určitý vjem více smysly či jiným smyslem, než kterému se přičítá. Díky tomu je například možné, aby člověk slyšel barvy nebo viděl hudbu. Tento stav se často objevuje po požití LSD či jiných halucinogenů, ale existují lidé, kteří jsou schopni jej dosáhnout i zcela ve střízlivém stavu.
Zajímavé je, že smysly nechybí ani rostlinám. Ty dokážou vycítit světlo a otáčet se za ním, nebo dokáží rozpoznat gravitační pole a smyslově vnímají i čas, kterým se řídí jejich cirkadiánní biorytmus. Možná jsou tedy naše znalosti o nás samotných i o celém světě stále značně omezené, byť se domníváme, že již většinu víme. Je to jistě výzva pro každého z nás i pro generace dalších objevitelů.
Napiš komentář