Rok 2020 poznamenala celý svět pandemie koronaviru. Po letech, kdy se svět obával daleko více válečných konfliktů než nebezpečných chorob, opět příroda připomenula, že zdraví je to, o co bychom se skutečně měli obávat nejvíce. Ale co je nějaký koronavirus oproti infekcím, které v minulosti zabíjely ve velkém, a proti nimž nebylo žádné obrany?
Nejničivější chorobou nebyl mor ani lepra, jak by se možná mohlo zdát, ale takzvané pravé neštovice. Tato nemoc byla natolik ničivá, že se ve snaze o nalezení vhodné léčby tenkrát semknul doslova celý moderní svět. V roce 1803 dokonce zorganizoval španělský král výpravu do Ameriky, aby zde nechal hromadně očkovat místní obyvatele. Ještě v průběhu minulého století tento zákeřný virus zabil přes půl miliardy lidí. Dnes už z něj ale nemusíme mít strach – a to díky vakcíně, která byla vynalezena v roce 1796 britským lékařem.
Bolestivá smrt
Pravé neštovice kdysi skutečně děsily. Nemoc přicházela s intenzivní bolestí, kterou způsobovaly velké mokvající boláky. Ty také znemožňovaly jakýkoliv pohyb, takže nakažený byl zcela upoután na lůžko a ve velkých bolestech jen čekal na smrt. Nemoc si nevybírala a často postihla i královské rody. Svou daň si vybrala i ve španělské královské rodině, kdy zabila tříletou infantku Marii Teresu, dceru španělského krále Karla IV. A ta ani zdaleka nebyla jediná, kdo smrtícímu viru podlehl. Bourbonský panovník přišel o bratra Gabriela a jeho manželku, portugalskou královnu Marii Annu Victorii. Dvě další Karlovy dcery sice chorobu přežily, zůstaly však do konce života ošklivě zjizveny a nesly si vážné zdravotní komplikace.
Náprava chyb
Byli to právě Španělé, kdo pravé neštovice zavlekli do končin, které od něj předtím byly uchráněny. Na území Jižní Ameriky nemoc zcela zdecimovala původní indiánské obyvatelstvo – podlehlo jí až 90 % populace.
Extrémně silná epidemie vypukla i v roce 1800 na území, kde se dnes nachází Kolumbie. Tamější místokrál ze zoufalství požádal o pomoc španělského krále a Karel IV., který svolal největší odborníky svého dvora, aby situaci vyřešili. Tou dobou už se i na Pyrenejský poloostrov donesla zpráva o objevu očkování a král pověřil svého dvorního lékaře Franciska Javiera Balmise, aby zorganizoval humanitární misi do Jižní Ameriky.
Konzervace netradiční metodou
Francisco Balmis již dříve navštívil Mexiko, takže mu osud původních obyvatel Jižní Ameriky jistě nebyl lhostejný. Spolu se svými lékařskými kolegy vymysleli chytrý způsob, jak přes Atlantik dopravit cennou vakcínu. Tou dobou totiž nebylo možné látku nějak zakonzervovat, aby dalekou cestu přežila bez úhony. Bylo tedy nezbytné zajistit živé rezervoáry očkovacího séra, které látku uchovají, a bude možné ji dále namnožit. Z dnešního pohledu zvolil zcela neetickou metodu, ale rozhodně fungovala skvěle. Účelu vhodného přenašeče posloužily děti, jež samy nebyly očkované a ani nemoc neprodělaly. Lékař jim vpíchnul do těla virus kravských neštovic a vyčkal, dokud se na kůži nevytvoří mokvající vřídek. Tekutinu z něj poté odebral vpíchnul ji dalšímu dítěti, čímž zajistil, že se vytvořila další zásoba protilátek.
Záchranná mise
Vybaveni tímto plánem vypluli lékaři a celá posádka posledního listopadového dne roku 1803 z galicijského přístavu La Coruňa. Kromě posádky a lékařů na palubě cestovalo i 22 sirotků z coruňského útulku, za jejichž blaho a bezpečí zodpovídala mladá správkyně sirotčince Isabel Zendal Gomézová. Cesta trvala dlouhé tři měsíce a v únoru 1804 pak loď konečně zakotvila v přístavu Puerto Rico na stejnojmenném ostrově.
Balmis okamžitě započal sovu práci, ale místní se k nové metodě nestavěli příliš vstřícně. Přesvědčit je k očkování tedy dalo poměrně zabrat. Misionáři tedy neměli za úkol vakcínu jen aplikovat, ale především místním osvětlit způsob, jakým vakcinace funguje a jak jim může pomoci. Balmis a jeho tým se během měsíce postupně propracovali na území dnešní Venezuely, kde se rozdělili na dvě skupiny.
Přes moře dál
Balmisova mise v Jižní Americe totiž nekončila. Od krále měl pověření pokračovat dále na Filipíny, které tehdy náležely Španělsku. Balmis proto v únoru 1805 zanechal v Mexiku skupinu původních 22 sirotků z La Coruňy a s novými „exempláři“, mexickými sirotky, se vypravil na dva měsíce dlouhou cestu. Po počátečních rozpacích a nedůvěře se mu nakonec podařilo naočkovat neuvěřitelných 20 000 obyvatel. Podobný úspěch nakonec slavila i mise v Jižní Americe. Jen v Peru bylo provedeno více než 197 000 očkování.
Balmis se v září 1807 dočkal slavného návratu do své vlasti. Spolu s ním se domů vrátilo i všech 22 sirotků, kterým král zajistil vzdělání na státní náklady. I díky této výpravě je dnes tato zákeřná choroba prakticky vymýcena a již neděsí svou smrtící prognózou.
Napiš komentář