Ještě před sto lety na severní zeměpisné šířce 90 stupňů, chcete-li na severním pólu, nestanula žádná lidská noha. Dnes je severní pól, místo, které fascinovalo generace badatelů a dobrodruhů, turistickou atrakcí, pravda že poněkud exkluzivní.
Oficiálně patří tato oblast Norsku. Z hornatých, převážně zaledněných norských Špicberků nebo z nejsevernějšího ruského přístavu Murmans, vyplouvají speciální atomové ledoborce, které vezou dychtivé turisty k severnímu pólu. Z paluby lodě, při rychlosti asi 20 uzlů, tj. cca necelých 40 km/hod. máte možnost pozorovat neustále se měnící panorama větrem vyleštěného ledu v Severním ledovém oceánu.
Plavba je doplněna cyklem přednášek a prezentací odborníků, které jsou přítomni na palubě. Protože se plavby pořádají převážně v letních měsících, slunce nad lodí nezapadá. Můžete proto 
zůstat vzhůru po celé polární dny a noci, abyste pozorovali lední medvědy, tuleně, mrože a arktické ptáky.
Na palubě je plně postaráno o vaši bezpečnost. Helikoptéry, které mají na palubě vyčleněná prioritní místa, slouží pro průzkum, nezbytný k navigaci ledoborce. Nafukovací čluny a někdy i zmíněné vrtulníky, dávají pasažérům šanci, poznat krajinu opravdu zblízka. Když loď dorazí na vysněnou souřadnici 90 stupňů severní šířky a najde vhodné místo k zakotvení, spouští se můstek a rozdovádění pasažéři se mohou vydat na procházku, uspořádat třeba barbecue a ti nejotužilejší se mohou smočit v Severním ledovém oceánu.
Otevírá se šampaňské a začíná oslava. 
Člen posádky jezdí na kole po ledové kře, jiní začínají hrát arktický golf s fosforeskujícími míčky a každý vzpomíná na velká jména těch, kteří sem navzdory mnoha těžkostem kdysi dorazili jako první. „Konečně pól,“ napsal Robert Peary 6. dubna 1909. „Ideál tří století, můj sen a snaha po dobu 23 let. Konečně můj.“
Napiš komentář