Středověk je obecně považován za temnou dobu a nástup osvícenství jako čas, kdy se v lidech stále více probouzel selský rozum a přestávali věřit na všelijaké bludy a mýty. Jenže ani v době osvícenství se vědě a pokroku nepodařilo přesvědčit lidi, že čarodějnice neexistují a že řada věcí nejsou více než lži a polopravdy. A to se ukázalo i na případě ženy, která údajně rodila králíky.
Na procházce s králíkem
Mary Toftová sice nemohla mít děti, v roce 1726 však zázračně otěhotněla. Už samotný příběh o jejím otěhotnění byl trochu prazvláštní. Prý znenadání otěhotněla na vycházce, při které navíc spatřila na poli králíka. Jako by to samo o sobě nestačilo, o několik měsíců později skutečně malého králíčka porodila. Nezvyklou událost se rozhodl prošetřit chirurg John Howard, ovšem místo aby odhalil zcela zjevný podvod, svezl se na pomyslné vlně nadpřirozena a napsal o fascinujícím porodu řadě prominentních lékařů. Byl to prostě skvělý způsob jak se zviditelnit a dostat se do povědomí takřka celé tehdejší vzdělané společnosti.
Mateřský otisk
Tento bizarní příběh se dostal do novin a řada lidí mu skutečně uvěřila. V té době totiž byla zrovna v módě i myšlenka tzv. mateřského otisku. Podle ní mohlo plod trvale poznamenat to, co ženu během těhotenství rozrušilo. V tomto případě to byl králík, jindy se ale mohlo jednat třeba o žirafu. Některé ženy, které se během těhotenství vylekaly třeba tohoto exotického zvířete, porodily pak nezvykle vysoké děti.
Mezi těmi, kdo příběhu uvěřili, byl i král Jiří I. a také jeho lékař Nathaniel Saint-André, jenž následně odjel Mary Toftovou vyšetřit, a nakonec souhlasil s pravdivostí jejího tvrzení. Výsledky svého bádání dokonce zveřejnil v poměrně rozsáhlé studii, kde i detailně popsal fyziologický proces porodu králíka. Zatímco se zvěst šířila a lékaři pracovali na jejím objasnění, Mary rodila další králíky, jež pak její manžel za peníze ukazoval návštěvníkům. Je docela zajímavé, že jej to vůbec netrápilo, ale pro peníze možná cokoliv.
První podezření
Jenže na královském dvoře nebyli všichni tak naivní, aby pochybné historce uvěřili. Králův dvorní chirurg Cyriacus Ahlers se například začal podivovat nad tím, že dotyčná žena nejevila navenek žádné známky těhotenství. Celý příběh tedy začal trochu zavánět podvodem a Ahlers požádal o tajné prošetření Richarda Manninghama, jednoho z prvních porodníků vůbec.
Podvod odhalen
A jak se říká, lež má krátké nohy a vždycky nakonec vyjde najevo. A to se stalo i v tomto případě, když najatí agenti přistihli 3. prosince 1726 Maryina manžela při krádeži mladých králíků, které chtěl údajně na jídlo. Jenže tomu samozřejmě policejní komisaři i soudce naprosto odmítali uvěřit. Zvláště, když muž pocházel z domácnosti, kde jeho žena sama králíky rodila. Manningham proto den poté na Mary udeřil s tím, že ji musí důkladně prohlédnout, a ona se při pohledu na chirurgické nástroje přiznala, že si s manželem vše vymysleli.
Oba výtečníci nakonec skončili na čas ve vězení, ale po pár týdnech byli oba propuštěni. Ve své podstatě totiž neprovedli nic nezákonného. Vlastně pouze oba zesměšnili řadu učených lékařů a krále, což jim spíš přidalo na popularitě. Oba dva tedy nejspíš dožili v poklidu na venkově, tentokrát ale už bez podobných překvapivých porodů. Záznamy o této události nicméně zůstaly uchovány a neušly pozornosti ani tak známých lidí jako byl například Denis Diderot. Právě on tento případ využil, když o generaci později vysvětloval, jak velký přínos má jeho Encyklopedie, neboť díky ní nebudou Francouzi věřit podobným nesmyslům. A snad se i povedlo, jelikož od té doby nastoupila společnost na cestu oproštění se od bludů a pověr.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Napiš komentář