Bojíte se nemocí? Určitě pro to máte dobrý důvod. Nemoci skutečně mohou zabíjet, a to klidně i v rámci několika hodin nebo dní. Pojďme se dnes podívat na pět těch vůbec nejhrozivějších infekcí, které byste skutečně nikdy nechtěli zažít – protože byste je pravděpodobně ani nepřežili. Jakmile se objeví první symptomy, bývá už na léčbu mnohdy pozdě.
Vzteklina
Pokud máte respekt z psů, lišek a dalších zvířat, které mohou přenášet vzteklinu, děláte dobře. Vzteklina totiž patří k nejnebezpečnějším infekcím, se kterými se můžete setkat. Navíc není tak nereálné, že byste na ni natrefili i v našich podmínkách. Poslední vlna tohoto onemocnění sice u nás propukla v roce 2002 a od té doby se tato nemoc považuje minimálně tady za v podstatě vymýcenou, opatrnosti není nikdy dost. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se stále vyskytuje ve 150 zemích či oblastech světa. Jedná se o virové onemocnění, které zasahuje centrální nervovou soustavu a způsobuje změny chování. Typickými příznaky je nekontrolovatelná vzrušivost, paralýza či například strach z vody. Nemoc můžete chytnout při pokousání od nemocného zvířete. Inkubační doba se pohybuje od týdne do jednoho roku, a pokud nakažený nepodstoupí léčbu, nebo není očkovaný, je téměř jisté, že zemře.
Marburg
Virus marburg dostal název podle německého města, kde se jím v roce 1967 nakazilo 31 lidí a sedm z nich zemřelo. Původ infekce lze pravděpodobně hledat u kočkodanů obecných, které vědci dovezli z Afriky. Následně se virus šířil především v Africe, kde se nejhorší vlna viru přehnala v letech 2004 a 2005. Nakazilo se 252 lidí a 227 jich nakonec zemřelo. Toto onemocnění vyvolává krvácivou horečku, kterou doprovází průjmy a zvracení. Bohužel, jakmile se nakazíte, je šance na vyléčení minimální – postižený většinou do týdne umírá. Nakazit se lze zejména tělními tekutinami.
Ebola
O této nemoci jste již určitě slyšeli, protože v posledních letech byla vnímaná jako velká hrozba pro celosvětovou populaci. Nechvalně známá ebola, která bývá označována také jako krvácivá horečka, se poprvé objevila v roce 1976, a to rovnou na dvou místech Afriky – v Demokratické republice Kongo a v Jižním Súdánu. Inkubační doba většinou trvá dva a tři týdny a poté přijdou první symptomy, které zahrnují horečku, bolest v krku a bolesti hlavy. Následuje zvracení, průjem a krvácení jak vnitřní, tak vnější. Ebola většinou zabije až 90 % nakažených pacientů. K největší epidemii došlo mezi léty 2013 a 2016 v západní Africe, kde se nakazilo víc než 28 tisíc lidí, přičemž přes 11 tisíc z nich viru podlehlo. Kvůli globalizaci ale hrozí nákaza i jinde na světě.
Pravé neštovice
Pravé neštovice se řadí mezi nejstarší virová onemocnění – podle odhadů se jimi člověk poprvé nakazil někdy před 16–68 tisíci lety. Tento virus se nás tedy drží už pěkně dlouho. Nákaza se projevuje svědivou vyrážkou na celém těle a například i na jazyce, která posléze přechází ve vředy. Typickým následkem je masivní zjizvení poškozených oblastí. Ale pokud dojde jenom k tomu, pak můžete být vlastně rádi. Tato nemoc totiž dokáže i zabíjet. Koncem 18. století zabíjely pravé neštovice ročně odhadem až 400 tisíc Evropanů, v průběhu 19. a 20. století však probíhala očkovací kampaň, díky níž mohla WHO v roce 1980 označit virus za vymýcený. Dnes už vám tedy nebezpečí pravděpodobně nehrozí, ale na místě je rozhodně opatrnost.
Španělská chřipka
Všichni asi tušíme, že i úplně obyčejná chřipka dokáže zabíjet. Nemoci podléhají většinou starší a oslabení jedinci, ale toto nebezpečí rozhodně existuje. Občas se však objeví nový kmen, s nímž si lidské tělo ani medicína neporadí, a začne se šířit za hranice průměru. A přesně to se stalo mezi léty 1918-1920, kdy vypukla tzv. španělská chřipka. Vyvolávala prudkou a často smrtelnou imunitní reakci, jež byla paradoxně tím nebezpečnější, čím vitálnějšího člověka zasáhla. Na celém světě zasáhla až 500 milionů lidí, přičemž až pětina z nich nakonec smrtelnému viru podlehla. Španělská chřipka tak údajně zabila až 5 % populace planety a svého času tedy bal mimořádným strašákem.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Napiš komentář