Znáte jméno Alois Musil? Možná, že ani ne. Pak by vás mohlo zajímat, že to byl významný dobrodruh, etnolog, voják, špion nebo i spisovatel. Ještě zajímavější ale je, že byl profesorem ve Vídni, byl významným poradcem císaře a a v Arábii se stal šejkem. Na jeden život toho stihl docela dost, že?
V našich končinách se na jeho úspěch poněkud pozapomnělo, ale jinde ve světě může mít jeho jméno stále svůj zvuk. Narodil se roku 1868 v Rychtářově u Vyškova jako nejstarší syn chudých statkářů. Rodiče z něj chtěli mít kněze, a tak po maturitě na gymnáziu ve Vysokém Mýtě navštěvoval Bohosloveckou fakultu v Olomouci, roku 1891 byl vysvěcen a o čtyři roky později získal doktorát z teologie. Tím ale jeho cesta teprve začala. Zpočátku se soustředil na náboženské poměry v českých zemích, ale postupně se začal stále více zajímat i o islám nebo židovství. Obzvlášť víra muslimů jej zaujala natolik, že se v roce 1895 nechal vyslat na studia orientálních jazyků do Jeruzaléma. A právě zde se zrodila jeho touha cestovat, objevovat a poznávat svět z první ruky.
Orient mu učaroval
Rok pak studoval na jezuitské Univerzitě sv. Josefa v Bejrútu, ovšem spíš než vysedáváním na přednáškách trávil čas toulkami po okolí. Církevní hodnostáři z jeho počínání příliš radost neměli a opakovaně ho odvolávali zpět domů. Jelikož ale neuposlechl, byl nakonec zbaven stipendia, které mělo jeho pobyt finančně zajišťovat. Chybějící zdroje však Alois nahradil penězi od Císařské akademie věd a navštívil východní břehy Mrtvého moře, Gazu, Sinaj, vykopávky starověké Palmýry a také skalní město Petra.
V Jordánsku se také dozvěděl, že kdesi hluboko v poušti má být dávno opuštěná budova plná překrásných fresek. Touha po objevení tohoto místa mu nedávala spát, a tak se seznámil s válečníky kmene Beni Sachr, kteří jej k tomuto bájnému místu nakonec dovedli. Pouštní palác Kusejr Amra dnes figuruje na seznamu světového dědictví UNESCO. Už v 8. století jej nejspíš vybudovali Umajjovci, následovníci Mohameda v čele chalífátu. Stavba je zcela unikátní nejen kvůli množství fresek, ale také tím, jaká témata zobrazuje – zábavu, zpěv či nahé ženy, tedy témata v tehdejší době naprosto nepřípustná. Při první návštěvě byl přepaden nepřátelskými válečníky, takže místo musel urychleně opustit. Později se ale ke chrámu vrátil. Tentokrát pořídil víc než sto snímků, místo změřil a výzkumy publikoval ve dvousvazkové monografii, která z něj následně udělala slavného badatele.
Šejk Musa
V roce 1908 ve svých čtyřiceti letech podnikl náročnou cestu do severní Arábie. Přijal jméno Musa, arabsky Mojžíš, a někdy dokonce v přestrojení za tuláka nebo obchodníka objevoval náboženská místa a starověké ruiny. Spolu s vojenským kartografem vytvářeli první podrobné mapy oblastí, kam do té doby žádný Evropan nevkročil. A nakonec se přidali ke kmeni Ruala, jehož bojovníci chtěli Musila o pár let dříve v Amře zabít. Jejich vůdce posléze Musilovi propůjčil titul šejka a z českého rodáka se rázem stal Musa ar-Ruajlí. V roce 1909 se Musil stal profesorem pomocných věd biblických a arabských jazyků na Teologické fakultě Vídeňské univerzity, a rozšířil tak své kontakty ve vysokých kruzích mocnářství.
Císařův člověk
Po vypuknutí Velké války vyrazil Musil opět do arabské pouště, tentokrát již ale z přímého pověření císaře Františka Josefa. Zde pak dělal prostředníka mezi cařihradskou vládou a kmeny na jihu Osmanské říše, o jejichž loajalitu Ústřední mocnosti usilovaly. Po návratu přebýval Musil ve Vídni, a to přímo na císařském dvoře jako zpovědník Zity Bourbonsko-Parmské. Její manžel usedl po smrti Františka Josefa v roce 1916 na trůn jako Karel I. a rovněž Aloise považoval za svého důvěrníka. Syn obyčejného rolníka se tak dostal do takové společnosti, že si jeho vliv dokážeme dnes jen stěží představit. Na jeho přímluvu například císař zmírnil dvěma významným českým politikům Karlu Kramářovi a Aloisi Rašínovi trest smrti na patnáct let vězení, a později jim dokonce udělil amnestii.
Přesun zpět domů
Konec války ale znamenal pro Musila velké změny. Chtěl zůstat ve Vídni, ale oficiálně se stal Čechoslovákem, a ztratil tak místo na vídeňské univerzitě. Ačkoliv se s ním táhla pověst spojence nenáviděných Habsburků, odešel do Prahy. Platil ovšem za slavného orientalistu a navíc jej obhajoval prezident Masaryk, a tak směl nakonec nastoupit jako profesor arabštiny na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity a později spoluzakládal Orientální ústav Akademie věd ČR. Ve 20. letech strávil nějaký čas také ve Spojených státech, kde se věnoval především tvorbě rukopisů. Za své objevy a celoživotní badatelské dílo tam dokonce obdržel zlatou medaili Americké zeměpisné společnosti a byl uveden do její síně slávy.
Bohužel se Musil dočkal i druhé války, která mu dokonce vzala jeho rodný dům. Když se totiž po návratu z USA vrátil do rodného Rychtářova, mohl zde pobýt jen pár let, než byla oblast v roce 1938 wehrmachtem prohlášena za vojenský újezd. Musil se tedy musel vystěhovat a našel útočiště nedaleko, v posázavských Otrybách. Z univerzity posléze odešel a věnoval se již pouze třídění svých objevů a poznatků. Badatele však v sobě nakonec nezapřel a na stará kolena se dal na botaniku. Zemřel v roce 1944 na selhání ledvin a podle svého vlastního přání má na náhrobku slova: „Hledal pravdu v širé poušti arabské, bádal o ní v knihovnách a muzeích, objasňoval ji v četných knihách, zaséval ji do srdcí posluchačů a zde odpočívá spoléhaje na Milosrdenství jediné Pravdy.“
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Nebyl český rodák jak uvádíte v textu , ale MORAVSKÝ RODÁK.