Každý dobře známe dvojici bratrů Josefa a Karla Čapky. Víte ale něco o jejich rodině a prostředí, ze kterého tito talentovaní muži pocházeli? Pár zmínek existuje o jejich mamince, ale ve většině zdrojů se zmiňuje snad pouze to, že právě ona dost nepokrytě preferovala nejmladšího syna Karla a ostatní děti tuto nespravedlnost poměrně těžce nesly. Zda to ale byla pravda, nebo jen snaha o nějakou drobnou senzaci, to už se dnes asi jen stěží dozvíme. Možná jsou tyto informace zavádějící a pravda je ještě někde jinde. Jaké tedy byly životní osudy ženy, která porodila a vychovala dvě velké osobnosti české kultury?
O Boženu Novotnou usiloval doktor Antonín Čapek více než rok. Božena byla půvabná, o celých jedenáct let mladší a mladému lékaři zcela učarovala. Se sňatkem ale nesouhlasil především Boženin otec. Možná to z dnešního pohledu zní paradoxně, ale Karlu Novotnému se lékař nezamlouval. On sám byl koňským handlířem a obchodníkem s obilí a doufal, že se dcera vdá za někoho z oboru. Snad doufal, že by pak měl komu předat svou prosperující živnost, až mu na ni nebudou stačit síly. Doktor Čapek tedy musel o svou lásku zabojovat, ale nevzdal se, a když se mu na svou stranu podařilo získat Boženčinu matku, bylo jasné, že otec bude muset ustoupit.
Ideální rodinka
Mladí milenci se tedy brzy vzali, byť na první pohled to byla dost nesourodá dvojice. Doktor Čapek byl veselý, bodrý venkovský člověk, ale jeho žena byla spíše tichá, citlivá, naivní a velmi křehká. Měla intelektuální sklony a byla i zádumčivá. Věnovala se hře na klavír, milovala knihy a plynně hovořila německy.
Záhy se narodilo první dítě, dcera Helena. Jen o rok později do rodiny přibyl starší syn Josef a poté i nejmladší Karel, který se již narodil v domě v Malých Svatoňovicích, kde měl doktor Čapek ordinaci.
Trauma z porodu
První dvě děti se ale doma nenarodily. Doktor Čapek poslal ženu rodit k jejím rodičům. Měl k tomu totiž velmi pádný důvod. Před porodem totiž vypukla ve Svatoňovicích jakási epidemie, a opatrný lékař, který byl dennodenně ve styku s nemocnými, chtěl svou ženu i miminko ochránit. Porod dopředu domluvil se svým s hronovským kolegou, ale porod čtyřkilové holčičky byl natolik komplikovaný, že se dvacetiletá maminka, prvorodička, z traumatu dlouho nemohla vzpamatovat. A právě odtud se prý datují Boženiny duševní potíže, které se postupně zhoršovaly. Babička Helena Novotná jí s dětmi obětavě pomáhala a přestěhovala se za rodinou do Malých Svatoňovic, aby nemocné dceři se vším pomáhala.
V roce 1890, krátce po narození nejmladšího Karla, se rodina přestěhovala do nového domu v Úpici. Jelikož byl doktor Čapek nesmírně aktivní a neustále vymýšlel, jak se angažovat, stal se spoluzakladatelem úpického muzea, předsedou řemeslnické besedy, členem městského zastupitelstva i okresní školní rady. Usiloval také o to být dobrým otcem a manželem, byť v budoucnu nebyl zrovna dvakrát nadšený z uměleckých sklonů svých dvou synů.
Zájem o folklór
V Úpici se začali manželé zajímat o podkrkonošský folklór. Doktor Čapek získával od svých vděčných pacientů různé tradiční předměty, které poté vystavoval v malém muzeu. Jeho žena zase propadla lidové slovesnosti a sbírala různé příběhy, pohádky, říkadla, písničky a další. Krasopisně sepsanou a svázanou knihu poslala paní Čapková na Národopisnou výstavu, která se konala v Praze v roce 1895. A tam sklidila velký úspěch. Získala nejen čestný diplom, ale také bronzovou medaili. Pyšný na ni byl nejen její manžel, ale i široká rodina včetně dětí.
Smutný podzim života
Bohužel však, jak již bylo dříve řečeno, prakticky od prvního porodu se Božena potýkala s depresemi a úzkostnými stavy. Ty se časem stupňovaly a situace začínala být čím dát tím vážnější. Vyhrotila se zejména po odchodu dcery Heleny, která se provdala do Brna, a celá rodina se pak přestěhovala do Prahy. Když se po vzniku republiky stal pan Čapek lázeňským lékařem ve slovenských Trenčianských Teplicích, zdravotních problémů začalo znovu přibývat.
Na Slovensku trpěla Božena samotou a odloučením od svých již dospělých dětí. Stýskalo se jí zejména po Karlovi, kterému se i přes jeho hlasité protesty neustále snažila zasahovat do života. Život na Slovensku jí připadal nezajímavý a nudný, necítila se tu šťastná. Její život skončil poměrně brzy, už v pouhých 58 letech. Podle všeho se předávkovala léky, které musela pravidelně užívat. Kromě depresí ji totiž trápily i kruté bolesti kloubovému revmatismu a nespavost. Jisté ale je, že svým dětem poskytla dobré a láskyplné zázemí pro to, aby se z nich mohly stát osobnosti, které si dodnes připomínáme.
Napiš komentář