Neřest gentlemanů. Odhalte tajemství výroby doutníků

Všichni správně tušíme, že kouření je neřest, kterou bychom u sebe neměli podporovat. Ale zatímco u cigaret je to nad slunce jasnější a asi nikoho by nenapadlo považovat kouření cigaret za nějakou výsostnou záležitost, u doutníků je to přeci jen trochu jiné. Touto specialitou většinou nepohrdnou ani ti, kteří jsou jinak zapřísáhlí nekuřáci. Doutníky jsou prostě trochu jiná liga a mají své kouzlo.

Kdysi pomocí smotků tabákových listů vysílali Indiáni kouřové signály a komunikovali tak spolu na velké vzdálenosti. Dnes je doutník symbolem bohatství, úspěchu a skutečného gentlemana. Jenže není doutník jako doutník. Ten který koupíte na rohu v trafice, nemá s tím pravým a skutečným požitkem pranic společného. Humidor, tedy speciální box na doutníky plný luxusního kuřiva, může stát i desetitisíce. Ale zážitek z takového doutníku jistě budete mít na celý život.

Pečlivý výběr listů

Doutník je složen ze tří druhů tabákových listů – ligero, seco a volado. Právě prvně zmiňovaný typ listů bývá ten nejkvalitnější. Na tabákové rostlině byste je našli zcela nahoře. Jsou nejblíže slunečním paprskům, a proto jsou chuťově nejvýraznější. Listy, které rostou u středu tabákové rostliny se nazývají seco. Bývají většinou světlejší a jemnější. Takové listy mohou zrát až dva roky. Jako vnější vrstva náplně doutníku se pak používají listy, které rostou až u samotného kořene. Ty mají název volado, dobře hoří a zrají většinou jen jeden rok. Každá tabáková rostlina vyprodukuje za sezonu jen asi 16 nebo 17 takových listů, které je možné k výrobě doutníků použít. Navíc se listy nesklízí souběžně a je pravé umění poznat, kdy je čas který utrhnout, aby to rostlinu nepoškodilo.

Sušení a zrání

Po sklizni se listy rozprostřou na látku, kde se suší. Následně jsou přesunuty do tzv. tabákové sauny, kde společně pracuje nejen síla slunečních paprsků, ale také síla dřeva, ze kterého je sauna postavena. K těm nejkvalitnějším patří sušárny z cedrového dřeva. Právě toto dřevo dodává tabáku charakteristickou vůni a vlhkost. Sušení probíhá po dobu 45 až 60 dní a poté tabák putuje na dva až tři roky do dozrávárny. Vyschlé listy se následně musí přebrat, zbavují se ztvrdlých stonků a opět se suší třeba další dva až tři roky. Po této době je již jasné, které listy se stanou náplní doutníku a které poslouží jako krycí list. Právě podle krycího listu rozlišují doutníkáři sedm barev doutníku (a také dalších šedesát odstínů), ale tento list významně ovlivňuje i výslednou chuť. Obvykle platí, že čím světlejší doutník, tím slabší chuť.

Kromě barvy je u doutníku důležitá také velikost. Ta se obvykle měří v palcích. Na papírovém prstýnku, který doutník obepíná, je uvedena nejenom jeho délka, ale i průměr. A opět se podle toho dá odhadnout, jaký bude váš výsledný zážitek. Čím je doutník tlustší, tím bude jemnější, a čím je delší, tím budete vdechovat chladnější kouř. Neméně důležitý je i tvar kuřiva. Znalci je rozdělují na parejos, tedy rovné doutníky, a figurados, čili doutníky nepravidelné, obvykle rozšířené nebo vyboulené. Jejich chuť se v průběhu kouření proměňuje.

Nešlukovat, je vychutnávat

Zde to ale zdaleka nekončí. Podstatným faktorem je i vlhkost doutníku. Doutníky s dlouhou náplní, takzvané longfiller, jsou vlhké a ručně vyráběné. Naopak ty, které se vám do ruky dostanou častěji – krátké ze sekaných tabákových listů – jsou suché. Právě ty vlhké nemají odříznutou špičku, což je nutné před samotným kouřením udělat. A jak takový správný doutník vlastně kouřit? Není to totiž stejné jako u cigaret. Doutníky se nešlukují, jejich kouř se vždycky jen válí na jazyku a vychutnává se. Doutníky se také netípají do popelníku, ale nechávají se samovolně dohořet. Kouří se ale jen asi do dvou třetin své délky.

Kvalita za pořádné peníze

Když se řekne doutníková velmoc, napadne vás asi Kuba. Po převzetí moci na Kubě Fidelem Castrem v roce 1959 se o trh s vyhlášenými kubánskými doutníky začal starat monopol Cubatabaco. Tato firma produkuje 22 značek ročně a vyváží až 80 milionů kusů doutníků. Zde se skutečně vyrábí jedny z nejlepších doutníků, které můžete mít možnost ochutnat. Podobně chutné kousky ale můžete najít i na Jamajce, v Mexiku, Brazílii, Kamerunu nebo Dominikánské republice.

Mezi nejluxusnější patří značka His Majesty’s Reserve. Tyto doutníky se motají z mimořádně kvalitních listů starých až 18 let, ale také se namáčí do luxusního koňaku Louis XIII de Rémy Martin. Sedm takových doutníků vás může vyjít třeba na osm tisíc dolarů. Velmi drahé doutníky vyrábí i Cohiba pod označením Behike. Není však možné je koupit jednotlivě, ale jenom ve speciálním humidoru, kde je poskládaných čtyřicet kusů doutníků. Takovou krabičku pak pořídíte za v přepočtu více než čtyři sta tisíc korun.

Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos

Napiš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *