Banány za 90 Kč za kilo? Pokud bychom chtěli spravedlnost a udržitelnost, pak ano

Jaké je vaše nejoblíbenější ovoce? Mnoho lidí by bezpochyby řeklo, že se na předních příčkách umisťují banány. Je to tak podobně skoro na celém světě a toto sladké ovoce se stalo globálním byznysem o miliardové hodnotě. Málokterý zákazník však tuší, jak dlouhou cestu musely tyto plody dorazit, než se dostaly k němu domů.

Banány jsou zcela univerzálním ovocem, které vypadá skoro vždy stejně, nezávisle na tom, kde jej kupujeme. Důvod je poměrně prostý – až 97 % světové produkce totiž tvoří odrůda Cavendish, která v 50. letech nahradila jiný druh zdecimovaný tehdy houbovými škůdci. Banánovníky Cavendish zároveň ale neumí vytvářet životaschopná semena, takže se dají množit výhradně vegetativně, třeba řízkováním.

Kde se banány pěstují?

Průměrný obyvatel planety dokáže za rok spořádat až 11,6 kilogramu žlutého ovoce. Podle údajů Světové organizace pro výživu a zemědělství (FAOSTAT) se v roce 2018 vypěstovalo 155 milionů tun banánů. To z nich činí nejspíše nejvýznamnější ovocný druh z hlediska globální spotřeby. Problém je však i v tom, že ne všechny tyto banány se skutečně sní. Právě sladké žluté ovoce totiž spotřebitelé nejčastěji vyhazují, i když je ještě stále použitelné – na vině je samozřejmě hnědá slupka, která však nutně neznamená, že je třeba ovoce vyhodit.

Banány se pěstují až ve 135 zemích tropického a subtropického pásma. Až pětina celkové produkce připadá na Indii, která však drtivou většinu ani nevyváží a má ji jen pro domácí spotřebu. Největším exportérem je Ekvádor, odkud putují banány třeba i do Evropy.

Pěstování a distribuce banánů se za posledních 50 let proměnila v globální byznys. Naprostou většinu globálního obchodu s banány dnes drží v rukou jen pět společností a určitě některé z nich podle jména znáte – Chiquita, Dole, Del Monte, Fyffes a Noboa. Bohužel takovýto monopol trhu samozřejmě neprospívá. Svou velikost a vliv využívají ke stlačení výkupních cen na minimum, a banány tak patří k nejlevnějším položkám z kategorie ovoce, i přesto, že za spotřebiteli překonávají často skutečně velmi dlouhou cestu. Proto je možná i pro nás trochu překvapivé, že banány běžně koupíte za cenu okolo 25-30 korun za kilo, zatímco jablka klidně i o deset korun dráž.

Problém s pesticidy

Pro nás možná nízké ceny mohou působit příznivě, ale není to tak – v rámci celého řetězce se to někde projevit musí. V případě banánů nízkou cenu odnáší nejslabší článek celého dlouhého řetězce, tedy dělníci na plantážích. Výtěžek z prodeje banánů jim nepřipadá ani z deseti procent. Daleko více dostanou obchodníci, přepravci, supermarket nebo stát.

Na plantážích přitom často panují skutečně velmi náročné podmínky. Vyčerpávající práce v horkém počasí ale není tím nejhorším. Daleko větší riziko představuje manipulace s toxickými pesticidy, jež se na banánovníky aplikují ve velkém.

Těžký život banánových republik

Majitelé plantáží jsou samozřejmě vychytralí a neustále hledají způsoby, jak výdaje ještě více snížit. Jelikož se jim nechce platit za najaté lidi zálohy pro stát, běžně s nimi podepisují smlouvy pouze na několik měsíců, poté je propustí a najmou znovu. Uvedený postup rafinovaně obchází zákon a tito lidé tedy nejsou dobře a efektivně chráněni jako jiní běžní zaměstnanci podle zákona. Takto najatí jedinci – mezi nimiž často figurují i děti, skutečně třou bídu s nouzí a nikoho to netrápí.

Jednoduché řešení situace neexistuje, protože právě na plantážích najde drtivá většina chudých obyvatel jistou, byť velmi náročnou práci, a tedy alespoň nějakou obživu pro svou rodinu. V zemích, kde je pěstování banánů hlavním pilířem zemědělství, jsou na příjmech z jejich vývozu doslova ekonomicky závislé.

Nekonečný odpad

Spoléhat právě na banány jako na zdroj stabilního příjmu nemusí být ale vždy tím nejlepším řešením. Právě banánovníky jsou totiž velmi rizikové komodity. Kvůli genetické blízkosti jsou extrémně náchylné k chorobám, plísním či houbám, a je třeba je tedy velmi pečlivě chemicky ošetřovat. Z výjimkou bavlny obsahují dokonce suverénně nejvíc pesticidů: Dle odhadů se jich na jediný hektar plantáže použije ročně až 30 kilogramů. Je tedy zcela logické, že životní prostředí v těchto lokalitách zásadně trpí. Půda na rozsáhlých plantážích se rychle vyčerpá, a je tedy třeba neustále shánět nové a nové plantáže. Právě proto také mizí původní lesy, zem ztrácí na kvalitě a příroda je postupně decimována. Také na každou tunu sklizených banánů připadnou skoro dvě tuny odpadního materiálu – především stromů, jež po sklizni umírají.

Nakupovat férově, ale draze

Spotřebitelé, kteří by nechtěli tyto praktiky podporovat, samozřejmě mají možnosti. Jsou ale skutečně významně dražší. Zkuste se sami poohlédnout po banánech, které mají na sobě nálepku některého z certifikátů, jež garantují odpovědné zacházení. Nejznámější z nich je nálepka „fair trade“, která by měla garantovat, že ovoce vyrostlo za dodržení důstojných pracovních podmínek a pracovníci na plantážích dostali slušně a spravedlivě zaplaceno. Možná ale narazíte na problém, že takové plody v běžné supermarketu jen tak neseženete a důvod je samozřejmě zřejmý – jejich cena by se pohybovala okolo 90 korun za kilogram, což téměř čtyřikrát převyšuje masovou produkci. To už si každý dobře rozmyslí, zda si takové banány vůbec koupí.

ZDROJ: https://thecounter.org/bananas-are-getting-cheaper-that-low-price-comes-with-hidden-costs/

ZDROJ obrázků: Pexels