Maďarskou metropoli Budapešť, ne nepodobnou naší Praze, je nejlépe zažít se zkušeným místním průvodcem, který zná historii města, ale který také může dát užitečné praktické rady pro návštěvníky metropole. Budapešť, která je také nazývána „Perlou na Dunaji“ má skutečně co nabídnout. Dnes bych vás nechtěl, laskavé čtenáře, zahltit množstvím informací o historii metropole, ani o nabídce místních lázní nebo gastronomie. Chci vás upozornit na velmi příjemnou službu, která se nazývá „free walking tours“ Obětaví místní průvodci bez vidiny jistoty finančního výdělku vám na pěší prohlídce Budapešti, přibližně za tři hodiny ukážou to nejzajímavější.
Nejdůležitější je mít dobré obutí a dostatečné zásoby pití, zejména v horkých dnech. A hlavně,
musíte se vydat na známé budapešťské náměstí Vörösmarty, kde začínají bezplatné prohlídky města. Tady musíte najít některého z usměvavých průvodců, oblečených v modrých bundách a připojit se k dalším nedočkavým posluchačům z celého světa.
Když se vydáváme na prohlídku, napřed v rovinatější Pešti, ptám se sympatického průvodce Laca, proč začal provádět turisty po Budapešti. S úsměvem odpovídá, že „má radost, když ho lidé pozorně poslouchají a usmívají se“. U maďarské Akademii věd se zastavujeme jen proto, aby nám Laco sdělil, jak jsou Maďaři chytří. Dokumentuje to na Nobelových cenách. Zhruba stejně početný desetimilionový národ jako Česká republika má šedesát nositelů Nobelovy ceny. A prý i to, že se každý Maďar naučil maďarsky, což je pátý nejobtížnější jazyk na světě, svědčí o inteligenci Maďarů. Tak nevím …
U známého Řetězového mostu – Széchenyi lánchíd, se osmělím a ptám se, jak je to vlastně s odměnou za průvodcovskou práci. Vždyť většina průvodců měla své zaměstnání, které opustili a dělají tuto, pro mne nejistou, živnost. Vždyť vím, že organizátoři těchto prohlídek svým průvodcům žádnou odměnu nevyplácí. Laco vysvětluje: „Na konci prohlídky se může každý účastník prohlídky, když byl spokojen, rozhodnout zda průvodci za jeho služby zaplatí a kolik zaplatí“. Ještě se dozvídám, že jednou dostal průvodce jako odměnu od spokojeného účastníka dokonce dvacet tisíc maďarských forintů, což je asi šestnáct set korun. Když viděl úžas na moji tváři, hned z úsměvem připojil: „ale to si cizinec spletl tisícíforintovou bankovku za podobně vyhlížející dvacetitisícovou. Nutno dodat, že prý průvodce ihned nechtěně štědré turistce bankovku vrátil.
Přecházíme již zmíněný Řetězový most a na druhů straně již na nás čeká kopcovitá část 
Budapešti, Buda. Na nejvyšším bodě města je krásně opravený Budínský hrad. Ti pohodlnější se mohou k hradu vypravit ve strmé lanovce, podobné té na pražský Petřín. U turisty vyhledávané „Rybářské bašty“- Halászbástya prohlídka končí a Laco nechává ve skupině kolovat pytlíček, do kterého můžeme vložit odměnu za jeho výklad. Vkládám svou pětieurovku a se slovy díků se s „free walking tours“ a sympatickým Lacem loučím. Stálo to zato.
Napiš komentář