Tato světoznámá hora velmi dlouho všem dobrodruhům a nadšencům odolávala. Mezi alpskými čtyčtisícovkami se nakonec stala vůbec tou poslední, která byla dobyta. Její tuhý odpor byl prolomen až v červenci 1865, ale odvážlivci, kterým se to podařilo, za to zaplatili velmi vysokou cenu. Je to zářným příkladem toho, že žádný úspěch nestojí za ohrožení života vlastního nebo těch, kteří jsou s vámi.
Matterhorn leží na švýcarsko-italské hranici a podle všeho patří k jedněm z vůbec nejkrásnějších vrcholů na světě. Když se odráží ve vodní hladině jezera Grindjisee, může dokonce připomínat pohádkové scenérie. Dostat se ale na její vrchol je skutečně úkolem jen pro ty nejlepší a nejodvážnější a v mnohém může připomínat spíše noční můru. Kvůli prchavému úspěchu a vítězství nad horou i sebou samým je nutné dát v sázku vlastní život a počítat s tím, že šance jsou více než vyrovnané. Někdy vyhraje hora, někdy člověk, ale vždy je to velmi lítý a náročný boj.
Velikán, který dlouho odolával
Jako úplně první zkusil své štěstí v roce 1857 Ital Jean Antoine Carrel. Tato 4478 metrů vysoká hora mu ale tehdy nedala nejmenší šanci. Terén byl navíc neprobádaný a Ital mohl být rád, že se zpět vrátil celý a v pořádku. Ani v dalších letech nebyla situace o moc lepší. Spousta horolezců se snažila ukořistit žádané prvenství, ale nedařilo se nikomu. Jednomu z lezců, Britu Edwardu Whymperovi, se na horu dokonce nepodařilo vystoupat celkem sedmrát. Přesto se nenechal zastrašit a plánoval další pokus. A to i přesto, že nebyl žádným profesionálem a do Alp zcela původně přišel jen malovat krásná horská panoramata. Možná by bylo bývalo lepší, kdyby u toho zůstal.
Nenechat se zastavit
Podobně neoblomní však byli i další snaživci, včetně Carrela. Ten dokonce chvíli s Whymperem spolupracoval, protože věřili, že by společně mohli mít větší šanci na úspěch, ale Ital se nakonec rozhodl, že se o případný triumf nehodlá s nikým dělit. Z přátel se tak stali velmi silní soupeři a Matterhorn se najednou stala cennou trofejí, kterou si ani jeden z nich nechtěl nechat ujít.
Whymper přitom hned zpočátku měl drobný náskok. Jako prvního jej totiž napadlo zkusit se na horu dostat přes severovýchodní hřeben Hörnli, což se nakonec ukázalo jako správná strategie. Jenže sám nahoru lézt nemohl, ale shodou okolností narazil na dvě další skupiny, které výstup také plánovaly. K vrcholu tedy vyrazili všichni společně jako poměrně velká výprava.
Stateční, ale zoufale nezkušení
V návalu obří touhy se ale poněkud pozapomnělo na to, že někteří členové skupiny neměli s tak náročným výstupem vůbec žádné zkušenosti. Jedním z nich byl třeba 19letý Douglas Robert Hadow nebo Peter Taugwalder mladší. Další členové byli lord Francis Douglas, Charles Hudson, Michel Croz, Peter Taugwalder starší a samozřejmě Edward Whymper. Přesto, že jim chyblěi zkušenosti, nadšení rozhodně nescházelo, a tak skupina časně ráno vyrazila ze švýcarského Zermattu pokořit poslední nezdolanou alpskou čtyřtisícovku. Počasí jim přálo, bylo slunečno a také štěstí jim ze začátku bylo nakloněno. Následujícího dne tedy skutečně jako první stanuli na vrcholu dosud nepokořeného Matterhornu. Jenže takhle šťastně tento příběh nekončí – ještě bylo potřeba vrátit se ve zdraví zpět.
Cesta dolů plná tragédií
Na vrcholu se nemohli nabažit radosti, vděku a hrdosti na svůj heroický výkon. Během zhruba hodiny, kterou tu strávili, přivázali na stanovou tyč místo vlajky tmavomodrou košili a ještě se stačili vysmát také Carrelově italské výpravě, která se plahočila nahoru kdesi hluboko za nimi.
Sestup se jim ale stal osudným. Během něj narazili na zledovatělou plošinu se strmým srázem. V domnění větší bezpečnosti se navázali na jedno lano a krůček po krůčku opatrně sestupovali dolů. Po pěti metrech ale vyčerpaný Hadow uklouzl, nekoordinovaným pohybem skopl také Croze a váha jejich těl následně strhla dolů také Hudsona a Douglase, kteří zmizeli kdesi v hlubině. Lano se naštěstí v tento moment přetrhlo, což vlastně zachránilo život Taugwalderovi, jeho synovi a Whymperovi. Ze sedmičlenné výpravy tak najednou zbyli jen tři přeživší.
Po náročném sestupu dolů je navíc nečekaly žádné ovace. Ve skutečnosti je čekala spousta vysvětlování, vyšetřování, a nakonec i soudní řízení. Soud je sice osvobodil ode všech obvinění, ale Whymperova kariéra tím definitivně skončila. I Carrel se na vrchol nakonec dostal – sice o tři dny později, ale dolů přivedl celou výpravu zdravou a živou. Je asi jasné, kdo se v tomto souboji nakonec stal vítězem.
ZDROJ: Časopis EPOCHA, vydavatelství Rf-hobby
ZDROJ obrázku: Pixabay
Napiš komentář