Příběhy i lásce, touze, žárlivosti a spalující nenávisti jsou vždy ty, které se zapíšou do dějin. Nejinak je tomu i s příběhem Fantoma opery, který bezpochyby patří k jedněm z nejslavnějších příběhů historie. Hlavní úlohu ztvárňuje znetvořený muž v masce, žijící v temných katakombách pařížské Opéry Garnier, a jeho srdce plane láskou k nádherné zpěvačce Christine…
Když v roce 1911 poprvé knižně vyšel román Fantom opery, jeho autor, Francouz Gaston Leroux, rozhodně neměl ani tušení, jak velké ohlasy jej čekají. Popularita tohoto díla nabrala takové obrátky, že se v příštích letech začaly připravovat muzikály, filmy i operní a baletní představení s tematikou Fantoma opery. I když je jeho dílo velmi mistrně zpracovanou fikcí, on sám až do své smrti tvrdil, že Fantom opery skutečně existoval.
Podle něj se vůbec nejednalo jen o nějakou vymyšlenou báchorku, ale člověk, který jeho dílo inspiroval, prý skutečně žil. Jeho inspirací údajně byl příběh muže jménem Erik, který sdílel s Fantomem opery velmi podobný osud. Leroux se vydal po jeho stopách a pátral v historii a našel i několik svědků, kteří mu jeho fascinující životní osudy barvitě vylíčili.
Mělo se jednat o hudebního génia, který však byl znetvořen, a tedy zavrhován společností. Oči měl prý hluboké, že na první pohled vypadaly jen jako černé díry, a k tomu napjatou žlutou kůži, která dávala tušit, že jeho zdravotní stav vůbec nebyl dobrý. Aspoň tak Fantoma popisoval jeden ze svědků, kteří ho prý skutečně znali.
A kde jsou důkazy?
Vedení slavného francouzského domu hudby sice existenci takové osoby připustilo, ale nic víc se však nadšení fanoušci nedozvěděli. Museli se tedy spokojit s pověrami, které se mezi lidmi nesly z generace na generaci a postupem času se dostaly i ke spisovateli Lerouxovi. Sám autor však historické souvislosti a události ve svém díle natolik rozmazal, že z nich lze jen stěží usuzovat na nějakou skutečnou historickou pravdivost. Přesto se však nikdy nevzdal svého přesvědčení, že jeho postava skutečně existovala.
Jedním z důkazů, jimiž se francouzský spisovatel a novinář v knize oháněl, byla také zetlelá kostra, údajně nalezená na začátku 20. století v podzemí operního domu. Podle všeho jej sám spisovatel poznal právě podle zlatého prstenu, který měla osoba navlečený na prstu.
Příběh stále žije
Až 66 let po Lerouxově smrti byla jeho historka opět trošku přiživena, a to svědectvím bývalé zaměstnankyně pařížské opery Renaty de Waelová. Kostlivec byl podle ní skutečně nalezen. Měl prý znetvořenou lebku a na levé ruce masivní zlatý prsten s iniciálami C. D. I ona tedy byla přesvědčena, že se mělo jednat o kostru Fantoma opery, respektive Erika, a prsten byl darem od jeho lásky Christine. Její slova samozřejmě vyvolala další vlnu dohadů a spekulací, ale společně s tím se vyrojilo další množství pochybností o hodnověrnosti jejího prohlášení.
Kdo je opravdovým pánem opery?
Jedna z nejdramatičtějších pasáží celého románu se nachází v osmé kapitole. V ní se do hlediště mezi diváky zřítí obří křišťálový lustr, který je Fantomovým trestem za to, že se vedení opery neřídilo jeho příkazy.
Na místě tento lustr zabil starší ženu. Pro tuto událost čerpal Leroux inspiraci z událostí 20. května 1896. Tehdy v pařížské Opeře skutečně došlo k neštěstí, kdy se do hlediště nezřítil sice celý lustr, ale pouze utržené protizávaží, které zabilo 56letou domovnici madame Chomette. Tato podivná nehoda nebyla nikdy objasněna.
Podle všeho by reálné základy mohlo mít i tajemné „Fantomovo jezero“. Nedlouho poté, co v roce 1861 započaly stavební práce na pompézní budově opery Garnier, narazili dělníci v podzemí na vodu. Několik dní se snažili vodu odčerpat, ale bez výsledku. Proto mladý architekt Charles Garnier vymyslel rozsáhlé sběrné nádrže obehnaná dvojitou zdí. Do této nádrže byla voda přečerpána a ta byla také pravidelně kontrolována a odčerpávána hasiči, kteří v ní trénovali plavání ve tmě.
A co krásná Christine?
I jeho rival v lásce pocházel ze skutečného šlechtického rodu, který sídlil v městečku Chagny v departementu Saône-et-Loire, kde dodnes najdeme zámek de Chagnyů. Samostatnou kapitolou je pak samozřejmě i skutečná identita nádherné mladé zpěvačky Christiny Daaé, do které se Erik bezhlavě zamiloval.
Jejím předobrazem je mohla být právě švédská operní sopranistka Christina Nilssonová, jejíž skutečný životní příběh velmi významně připomíná osudy Erikovy lásky. Christina se narodila v roce 1843 nedaleko švédského města Växjö jako Kristina Jonasdotterová. Ož odmalinka všechny ohromovala svým neuvěřitelným pěveckým talentem. Dokonce se sama naučila hrát na housle a spolu se svým bratrem putovala po různých trzích a veletrzích, kde zpívala publiku. Když jí bylo 14 let, objevil ji na jednom z trhů prominentní státní úředník, který se posléze stal jejím patronem a umožnil jí rozjet kariéru.
Čtyři roky studovala v Paříži a debutovala v roce 1864 v operním světě jako Violetta ve Verdiho La traviatě v pařížském Théâtre-Lyrique. Slavila velký úspěch a za chvíli již zpívala ve významných operách po celém světě. Vrcholem její kariéry se stala postava Markétky v premiéře Gounodova Fausta v Metropolitní opeře v New Yorku. V roce 1887 se podruhé vdala a jejím mužem se stal hrabě rodiny Mirandů, Angel Ramón Maria Vallejo y Miranda. Její příběh tedy skutečně mohl být významnou inspirací také pro postavu krásné Christine, která Fantoma tolik okouzlila.
ZDROJ: Časopis EPOCHA, vydavatelství Rf-hobby
ZDROJ obrázků: Pexels
Napiš komentář