Láska kvete v každém věku i mezi každých živočišným druhem. Možná by tedy bylo přesnější nazývat „lásku“ u zvířat spíše rozmnožovacím pudem, ale i tak platí, že stejně jako lidé i zvířata se sexu oddávají ráda a často. Příroda je plná paradoxů a k těm největším patří fakt, že je u mnoha druhů nedílnou součástí páření také smrt jednoho, nebo rovnou obou rodičů. Zatímco u lidí většinou nedochází k tomu, že by pro jednoho z partnerů znamenal sexuální styk život ohrožující nebezpečí, u zvířat je to na pořadu dne častěji, než byste si mohli myslet.
Kunovec velký
Podívejme se třeba na páření takového kunovce. Je to zvíře, které obývá australský kontinent a každou zimu, když pro samičky kunovce velkého nastane období plodnosti, rozpoutají samečci pářící šílenství a své něžné protějšky doslova loví. O žádné jemné a láskyplné zacházení rozhodně nejde – spíše je násilím chytí za krk a odtáhnou je do soukromí, načež se s nimi snaží zplodit potomky. Milostný akt vrcholí pouze drobnými ejakulacemi spermatu, proto jej samečci pro jistotu několikrát opakují. I proto takové páření zabere klidně tři hodiny, nebo i celý den. Navíc vášeň samečků je skutečně tak velká, že nezřídka zahrnuje i různé kousání nebo škrábání, tudíž se bohužel stává, že samička horlivost svého protějšku nezvládne a během páření umře. Rozzuření samci pak mrtvá těla samiček požírají.
Včela medonosná
Umíte si představit, jak se páří třeba taková včela? Pro nás je to asi trochu náročná představa. U včel se oplodnění odehrává během jejich nejpřirozenějšího pohybu, tedy přímo za letu. Vše probíhá tak, že královna vyrazí z úlu v doprovodu nespočtu trubců, z nichž si nakonec vybere asi tucet a s nimi se posléze pustí do kopulace. Samotné vyvrcholení trubců lze bez nadsázky nazvat explozivní – penisy v těle včelí matky „vybuchují“ a zaplavují její útroby spermatem. Na konci takového divokého letu je panovnice roje dostatečně geneticky vybavená k tomu, aby styk nemusela již nikdy opakovat, a následující dva až tři roky života stráví kladením vajíček. Asi není třeba dodávat, že takové dramatické vybuchnutí penisu je pro většinu samečků tím posledním, co v životě zažijí.
Vakomyš černoocasá
Toto malé zvířátko se podobně jako kunovec prohání po Austrálii. Vakomyši patří mezi savce s nejzvláštnějšími zvyky při rozmnožování – a pro zástupce druhu černoocasých je sex dokonce natolik vyčerpávající, že je zabíjí. Samci se většinou rodí v listopadu, přibližně v srpnu následujícího roku pohlavně dospívají a pak už je nezajímá nic jiného než páření. Pud jim prostě velí vyrazit co nejdříve do akce. Nejedí, nespí a celé dny pouze hledají samičku, s níž by mohli zplodit potomky. Jakmile svou vyvolenou najdou, oplodňují ji mnohdy až dvanáct hodin v kuse, načež vyrážejí shánět další partnerku. To je ale docela divoké tempo, že? Aby jej samečci zvládli „udýchat“, musí dokonce potlačovat vlastní imunitní systém, který by jej jinak nutil si odpočinout. Po několika týdnech nepřetržitého páření tedy umírají naprostým vyčerpáním.
Křižák pruhovaný
Asi všichni tušíme, že se jedná o druh pavouka. V pavoučí říši nepatří k děsivým milovníkům jen nechvalně proslulá černá vdova, křižáci pruhovaní prožívají při souloži ještě vyšší úroveň utrpení v podobě sebekastrace. Samečci totiž mají jakési tušení, že je po ejakulaci jejich milenka sežere, a proto se pokoušejí získat čas na útěk tím, že si utrhnou penis a zanechají ho ve své družce, aby se měla čím nakrmit a nesežrala je samotné. Vědecké studie ale zjistily, že tato sebekastrace jako úniková metoda příliš nefunguje, a podstatná je tedy hlavně její druhotná funkce – nalíčit past na konkurenci. Odhalilo se totiž, že pokud v sobě již samička penis má, zaskočí své další nápadníky tím, že na jejich vyvrcholení nečeká a sežere je dřív, než mohou ejakulovat. Nežádoucí konkurence je tedy zažehnána a nebohý sameček alespoň zvládl zachovat svou genetickou výbavu pro další generace.
Kudlanka nábožná
I přes své jméno je kudlanka v rámci rozmnožování pěkná „hříšnice“. Kudlanky prosluly sexuální krvežíznivostí – samičky jednoduše ukousnou svému protějšku při páření hlavu. Ale na obranu kudlanky je třeba podotknou, že i řada jiných živočišných druhů tuto metodu používá, neboť údajně přiměje pochroumanou tělesnou schránku k rychlejší ejakulaci. U jiných druhů končí páření smrtí asi jen ve třetině případů. Většinou samička svého druha zabíjí jen tehdy, když je skutečně hladová a mohlo by tak být ohroženo její případné potomstvo. V takovém případě se to snad dá i omluvit. Život v přírodě prostě není žádný med.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Napiš komentář