David Copperfield nebo snad český Richard Nedvěd? Ani jeden si nejspíš nemůže dělat nároky na titul největšího kouzelníka všech dob. Ten si drží již několik desítek let Harry Houdini, který má i dnes mezi kouzelníky a iluzionisty své pevné místo. Obdivují ho nejen za jeho inovativní triky, ale především za to, že kouzelnictví přinesl náležitou publicitu a přivedl k němu mnoho mladých talentů.
Tento věhlasný muž se vlastním jménem jmenoval Ehrich Weiss, známější však zůstává pod svým uměleckým pseudonymem Harry Houdini.
Cesta ke slávě
V roce 1878 dorazil k americkým břehům parník, na jehož palubě byla i rodina rabína Weisse z Budapešti, včetně tehdy čtyřletého Ehricha. Přišli sem hledat nový domov i větší možnosti, kterých se jim v rodné zemi nedostávalo. Nový domov si našli poměrně rychle, ale přízeň osudu bohužel netrvala dlouho. Názory maďarského rabína připadaly appletonskému židovskému společenství příliš konzervativní, navíc se mu nedařilo naučit se angličtinu na takové úrovni, aby jeho kázání dávala nějaký smysl. Rodina tedy brzy přišla o pravidelný příjem a od odrostlejších dětí se očekávalo, že budou do rodinné kasy vlastním přičiněním alespoň něco mál přispívat.
Okouzlen kouzly
Podnikavý Ehrich se práce rozhodně neštítil – prodával noviny, čistil boty, dělal poslíčka i pomocníka ve fotografickém ateliéru, ale nejvíce jej lákal showbyznys. Naučil se řadu akrobatických kousků a k tomu i pár kouzelnických triků, kterými bavil široké okolí. Zpočátku kouzlil hlavně s kartami, zvláštní nadání však jevil pro jemnou práci se zámky.
V sedmnácti letech se mu do rukou dostala kniha otce moderního iluzionismu Jeana Eugèna Roberta-Houdina a ta jej oslovila natolik, že se definitivně rozhodl pro dráhu profesionálního kouzelníka a k poctě svého velkého vzoru si začal říkat Houdini. Začátky byly, jak už to bývá, krušné. Svá první veřejná vystoupení uskutečnil v zábavním parku na Coney Islandu, kde zprvu bavil hosty podřadných varieté a šantánů. Zde se ale také seznámil se svou ženou, půvabnou zpěvačkou Wilhelminou Beatrice Rahnerovou, a s ní ve velmi spokojeném manželství setrval až do své smrti.
Král pout
Dále pak vystupovali jako pár, ale o moc lépe se jim nedařilo. Zásadní obrat přišel teprve v roce 1899, kdy se Harry upnul ke zdokonalení únikových kousků. Při svých cestách za výdělkem nabízel sto dolarů každému, kdo poskytne pouta, z nichž by se nedokázal vymanit. A tuto sázku nikdy neprohrál. Ukázalo se navíc, že toto umění diváky skutečně fascinuje a jeho příjmy se začínaly utěšeně zvyšovat. Z druhořadého baviče se během několika měsíců stal král pout, na jehož představení se stály dlouhé fronty. Houdinimu ale začaly být Státy brzy malé a rozhodl se dobýt i starý kontinent.
Úspěch na starém kontinentu
Do Londýna manželé dorazili na přelomu tisíciletí a s sebou si vezli finanční prostředky přibližně na týden. Nejprve opět třeli bídu s nouzí, ale jeho úspěch se brzy i za oceánem zopakoval. Houdini si domluvil návštěvu ve Scotland Yardu, kde úspěšně demonstroval únik z policejních pout. Následně mu slavná varietní scéna Alhambra Theatre nabídla angažmá na půl roku dopředu, čemuž následovalo mohutné evropské turné. Jeho úniky z pout i vězeňských cel byly zcela fenomenální a slavily úspěch po celé Evropě.
Když se tedy po čtyřech letech vrátil do Spojených států, provázela ho pověst světově proslulé kouzelnické hvězdy. Z chudého bezvýznamného chlapce se stal zámožný pán, který si žil na vysoké noze. Ale jak už to tak bývá, publikum se brzy nasytilo starými kousky a žádalo stále nové a nové triky. V roce 1912 tak Houdini uvedl na scénu proslulou čínskou vodní mučírnu. Jednalo se o nádrž o výšce lidské postavy, která měla prosklenou přední stěnu. Do té jej asistenti spouštěli vzhůru nohama, s kotníky upoutanými k hornímu panelu – tento kousek se pak stal trvalou součástí jeho programu.
Na hraně smrti
Jeho odvážné triky se však neobešly bez zádrhelů, které jej několikrát málem stály život. Jednou pod hladinou zamrzlé řeky ztratil směr a musel ručkovat pod ledem až k vysekanému otvoru. Jindy se zase nechal pohřbít zaživa, během vysvobozování však zpanikařil, do úst se mu dostala hlína a vyvázl jen s vypětím všech sil. Ani to jej však od nebezpečných kousků neodradilo.
Jeho úspěch však řadě lidí nedal spát. Mnoho z nich pak podléhalo dojmu, že snad vládne nadpřirozenými schopnostmi a někteří jej dokonce nařknuli ze spolčení s temnými silami. Houdini samozřejmě veškerá taková podezření kategoricky odmítal a spiritistické seance dokonce později po smrti své matky otevřeně odsuzoval a brojil proti nim.
Svou slávu ale využil i k tomu, že pořádal přednášky, odhaloval nekalé praktiky, psal články i tematicky zaměřené knihy. Osvětové působení mu ve spiritistických kruzích výrazně ubralo na popularitě a také ukončilo jeho nevšední přátelství s Arthurem Conanem Doylem. Právě známý autor Sherlocka Holmese byl aktivní zastánce spiritistického hnutí a názorově se později museli oba významní muži rozejít.
Poslední show
Podzim roku 1926 se pak nesl ve znamená zcela nového programu, který manželé Houdiniovi připravili. Skládal se z iluzionistických triků, oblíbených únikových čísel, včetně zmizení ze slavné čínské vodní mučírny, a z osvětové části odhalující metody podvodných spiritistů. Turné však bylo od počátku ovlivněno nepřízní osudu. Jeho žena Bess se přiotrávila jídlem a znepokojený Harry nad ní probděl několik nocí. Nedostatek spánku i velké starosti se ale neblaze podepsaly na kvalitě jeho vystoupení. Při jednom nepodařeném kousku si zlomil kotník, ale podcenil léčbu a pokračoval na další štaci do kanadského Montrealu.
Nešťastný konec
Tam se setkal s místními univerzitními studenty a jeden z nich, amatérský boxer Jocelyn Gordon Whitehead, se mezi řečí dotázal, zda Houdiniho ocelové svaly skutečně vydrží jakoukoliv ránu. Kouzelník svolil ke zkoušce, ale než se stihl náležitě připravit, mladík jej několikrát prudce udeřil do břicha. Po tři následující vystoupení Houdini přemáhal ukrutnou bolest a po návratu domů jej vysoká horečka přinutila k hospitalizaci.
Zjistilo se, že Houdini již několik dní bojuje s prasklým slepým střevem, které následoval akutní zánět pobřišnice. Bohužel ani akutní operace nepomohla a Harry Houdini zemřel 31. října 1926 krátce po jedné hodině odpolední, v přítomnosti svých nejbližších ve věku pouhých 52 let. Jeho odkaz je však živý dodnes a nenajde se snad jediný amatérský kouzelník, který by jeho triky neobdivoval.
Napiš komentář