Za vraždu zaplatit vlastním životem? Názory na trest smrti se stále různí

Trest smrti už u nás není aktuální. Není tomu ale tak dávno, kdy byl tento typ trestu zrušen. Poslední poprava se odehrála dne 2. února 1989, je tomu tedy (jen) něco přes 30 let. A na světě je stále velká spousta států, které trest smrti praktikují. Názory na to, zda je trest smrti v pořádku, či nikoli, se různí, ale většina moderních demokratických států od této praktiky postupně upustila a upouští.

U nás se popravovalo především v Praze, ale také Plzni, Kutné Hoře, České Lípě a mnoha dalších městech. Vůbec první poprava v historii samostatného československého státu se odehrála v Táboře v lednu roku 1923. Prezident Masaryk nebyl velkým přítelem trestu smrti a většinu takových rozsudků sám měnil na doživotí. Po brutální vraždě dvou řezníků Ludvíkem Novákem ale k tomuto trestu poprvé svolil. A netrvalo dlouho a další poprava proběhla také v Praze. Celkové množství poprav za první a druhé republiky dosáhlo číslovky jednadvacet.

Poválečná odplata

Pardubice, Nitra, Znojmo, Liberec, Jičín, Hradec Králové, Jihlava, Bratislava, Mladá Boleslav. To jsou jen některá ze seznamu měst, v nichž v poválečném Československu v rámci retribučních soudů vykonaly popravčí čety celkem 738 poprav. Po celé republice padaly rozsudky nad válečnými zločinci, kolaboranty a gestapáky. Válka byla natolik zdrcujícím konfliktem, že nikdo nepochyboval, že právě váleční zločinci si tento nejvyšší trest zaslouží více než kdokoliv jiný. Proti takovým rozsudkům se nebylo možné odvolat – jedinou možností byla milost. Na tu však existovala jen malá naděje. Samotná poprava pak většinou proběhla velice rychle – do dvou hodin od vynesení rozsudku bylo obvykle hotovo.

Na pražské Pankráci bylo v poválečných procesech popraveno na 147 lidí. Jedna poprava ale přeci jen mezi všemi vyčnívá – šibenice pro Josefa Pfitznera. Jednalo se o náměstka pražského primátora a zaníceného nacistu, který měl na svědomí životy stovky lidí. Na jeho popravu se přišlo podívat více než 30 tisíc lidí a je zcela fér domnívat se, že jediný z nich nad ním neprojevil byť i jen špetku lítosti. V ostatních případech probíhaly popravy obvykle za zdmi věznice, i když byly i veřejné popravy, na které se prodávaly vstupenky. Ty se přednostně nabízely příbuzným obětí nacismu, ale posléze i široké veřejnosti.

Politické procesy

Jakmile se zúčtovalo s nacisty a válčenými zločinci, přišly další důvody k popravám. Politické procesy v 50. letech si vyžádaly mnoho obětí – a o to smutnější je, že většina z těchto lidí zemřela neprávem vinou tvrdého režimu. Popraviště v jednotlivých krajích brala životy až do roku 1954. Pak už se smrt nastěhovala jen na Pankrác. Popravy se prováděly na dvou malých dvorcích u staré nemocnice, později už jen uvnitř v rámci jedné z malých cel, kde byla zazděná tyč s provazem a pod ní bylo umístěno propadlo. Celých šedesát šest let si československý stát podržel právo odsuzovat k trestu smrti a popravovat. Ještě v roce 1989 popravil v Praze i v Bratislavě několikanásobné vrahy. O rok později byl trest smrti zrušen.

Pro nebo proti?

Někteří sociologové poukazují na souvislost mezi pojetím obecného významu trestu a aplikací trestu smrti. Zatímco evropská tradice vnímá trest jako výchovný prostředek, který má především směřovat napravení odsouzeného, americké pojetí práva dává trestu význam odplaty. Z tohoto důvodu je v USA v současnosti velmi nepravděpodobné zrušení tohoto druhu trestu. V USA je používání trestu smrti různé stát od státu, v praxi se vykonává pouze za vraždu. Trest smrti je zcela zrušen v devatenácti státech. Nejvíce poprav se statisticky odehraje ve státě Texas. I v rámci ČR byla provedena řada výzkumů, které se zajímaly o názor lidí na trest smrti. V většině z nich se dotazovaní vyslovili tak, že až 60 % z nich by návrat trestu smrti uvítalo.