Určitě vás taky někdy někdo počastoval nehezkou zvířecí přezdívkou. Možná jste byli pomalí jako želva, hloupí jako husa nebo špinaví jako prase. Tato přirovnání jsou v našem jazyce poměrně běžná, takže se nad nimi ani nepozastavujeme a přijdou nám jako zcela běžná součást naší mluvy. Kde se ale vzala a zakládají se vůbec na pravdě?
V češtině najdeme takových přirovnání celé desítky. Možná ale některým zástupcům zvířecí říše příliš křivdíme, když je využíváme k takovým nepřesným přirovnáním. Nebo ne?
Pomalý jako želva
Člověk, který se podobá pomalé želvě, má na všechno času dost… Dlouho se obléká, všude chodí pozdě a než si vybere v restauraci jídlo, ostatní už jsou dávno po jídle. Zdálo by se tedy, že želvy musí být skutečně strašní lenoši, kteří s těžkým domkem na zádech sotva dojdou z jednoho konce terária na druhý. Zdání ovšem klame a chovatelé suchozemských želv to dobře vědí.
Určitě už se jim nejednou stalo, že jim jejich na první pohled těžkopádný mazlíček utekl. Je to skutečně tak, želva skutečně umí pořádně zabrat, když jí o něco jde. Stačí, když ji při volném pohybu na zahradě necháte chvíli bez dozoru, a ona se může znenadání vypravit pryč takovým tempem, že budete jen koukat. Dokáže urazit i 200–500 metrů za hodinu. Ve větším tempu jí brání hlavně krunýř a neefektivní postavení nožiček, ale není to nic, s čím by si nezvládla poradit.
Její mořské kolegyně jsou na tom navíc ještě lépe. Při pohybu pod hladinou dosahují rychlosti až 36 km/h a dokážou také překonávat značné vzdálenosti. Není pro ně problém přeplavat 2 000 až 3 000 km. Jsou ale i zdatnější jedinci. Například je dobře zmapovaný případ samice kožatky velké, která při putování z Indonésie až do Oregonu uplavala neuvěřitelných 20 557 km.
Hloupá husa
Slovní spojení hloupá husa má v našem jazyce neotřesitelnou pozici, ale proč to tak vůbec je, když husy ve skutečnosti vůbec nepatří k hloupým ptákům? Spíše je tomu naopak – stačí se zeptat například myslivců, že husu vůbec není snadné ulovit. Je totiž pěkně mazaná. Jedná se o velmi obezřetného tvora, který je schopný vnímat možné nebezpečí a včas vyrazit na úprk, pokud se jí něco nezdá. O nic hůř na tom nejsou ani husy domácí – ty jsou minimálně stejně chytré jako ty divoké. Při cestě na pastvu mají lepší organizaci a orientaci než kdejaký jiný živý tvor. Kromě toho mají husy poměrně dobrou paměť a dají se snadno ochočit.
Špinavý jako prase
Prase je opravdový chudák – figuruje totiž v mnoha ne zrovna lichotivých přirovnáních. Nejčastější nadávka se týká špíny a na tom asi trochu pravdy bude, když zvážíme to, jak vypadá jeho chlívek. Jenže možná netušíte, že prase si i na tak malém prostoru pečlivě střeží místo, kam chodí na záchod a kde spí, a obojí přísně odděluje. Pokud mu zajistíte adekvátní ubytování, brzo zjistíte, že prase a špína si příliš netykají. Podobně slušně se chovají také malá bytová prasátka. Jediný problém nastává, když je praseti horko. Tehdy se kvůli zahřívání má tendenci válet v bahně, protože nemá potní žlázy, kterými by se ochlazoval.
Žíznivý jako velbloud
V tomto případě přirovnání sedí velmi přesně. Není totiž mnoho jiných zvířat, které toho zvládnou vypít tolik jako právě velbloud. Při putování v poušti je pak perfektně připraven vydržet bez vody i několik týdnů. Ztratí sice během toho až čtvrtinu své hmotnosti, ale přežije. Jakmile ale po takto dlouhém strádání dorazí k vodě, je schopný vypít až 130 litrů, a to za slabou čtvrthodinku. Vodu uchovává částečně v 800 malých přepážkách jednoho oddílu svého složeného žaludku. V hrbech se pak hromadí tuk, při jehož odbouráváním se uvolňuje vodík, který pak sloučením s kyslíkem tvoří vodu pro krevní oběh. Je to tedy taková malá chemická továrna na čtyřech nohách.
Mlsný jako koza
Chovatelé koz moc dobře vědí, že to je pravda. Možná byste se sami divili, jak tohle hospodářské zvíře dokáže být vybíravé. Nezdá se to, ale koza se při jídle často chová jako skutečný labužník. Pokud to jde, vždy volí jen šťavnatou trávu a bylinky. A za oblíbeným jídlem se dokáže vyšplhat klidně i na strom. Pokud jí zase něco nechutná, rozhodně ji nepřimějete, aby si dala. Potravu prostě vyplivne a je hotovo.
Paměť jako slon
Ne všechna přirovnání musí být nutně jen negativní. Například sloní paměť je výrazem obdivu. Slon se skutečně může pyšnit obrovským až pětikilovým mozkem, který je vůbec největší ze všech suchozemských živočichů. Tento velký tvor je i díky němu schopen velmi dobře si zapamatovat trasy, po kterých během svého života migroval, každou lokalitu s dostatkem potravy a také vhodné zdroje vody. Dokáže si také zapamatovat a rozlišit vůně moči jednotlivých slonů a také po letech rozpoznat druhého slona, se kterým třeba v minulosti strávil jen pár minut.
Slizký jako had
Tohle přirovnání má hodně daleko od pravdy, byť mu řada lidí stále věří. Had není ve skutečnosti vůbec slizký. Tento efekt jen vytváří jeho lesklé šupiny kůže. Ve skutečnosti je jeho pokožka suchá, hladká a po odhození předsudků i poměrně příjemná na dotek. O hadech se také často říká, že jsou podlí a bezcharakterní, ale to určitě není pravda. Had je spíše velmi plaché zvíře, které rozhodně nestojí o žádné potíže. Proto není pravda myslet si, že by vás sám od sebe chtěl nějak napadnout. Raději bere nohy na ramena (samozřejmě zcela obrazně) a jde se skrýt.
ZDROJ: https://epochaplus.cz/hloupa-husa-a-spinavy-jako-prase-jsme-opravdu-jako-zvirata/
ZDROJ obrázků: Pexels
Napiš komentář