Nádhera rakouských Alp je doslova pastvou pro oči. Zvláště, pokud podniknete legendární cestu zasněženými serpentinami rakouské vysokohorské Grossglocknerské silnice, která se klikatí až pod vrchol rakouských Alp. Tato chlouba rakouského turistického průmyslu je pojmenována po nejvyšší hoře Rakouska, Grossglockner.
Již ve středověku tudy vedla důležitá obchodní 
stezka, spojující Německo a Itálii. Fantastická Grossglocknerská silnice (dnes označovaná jako dálková trasa číslo 107) byla postavena v letech 1930 až 1935. Většina dobrodruhů se po ní vydává ze Salcburku, ve skutečnosti však začíná mnohem jižněji, v srdci národního parku Vysoké Tauty. Národní park se může pyšnit 300 vrcholy, převyšujícími 3 000 metrů nad mořem, 246 ledovci, údolími plnými bujné zeleně a tucty nádherných vesnic, ve kterých snadno naleznete výborné jídlo i ubytování.
Velkolepé výhledy na vypínající se Grossglockner, vysoký 3 797 m.n.m., ztěžuje řidičům koncentraci na řízení , kterou potřebuje při projíždění nekonečnými serpentinami. 75 km dlouhý úsek z Brucku do Heiligenblutu je jistě na celé trase nejpoutavější. Od hlavní trasy odbočují další cesty, které vedou k různým vyhlídkám. Zlatým hřebem jsou dvě panoramatické vyhlídky: Franz Josef Höhe, ve výšce 2 377 m.n.m.a Edelweissspitze, která leží dokonce ve výšce 2 590 m.n.m. Toužíte-li po prémii, můžete projet celý úsek na výše zmíněné cestě Franz Josef Höhe. Je pojmenovaná na památku císaře Franze Josefa, který ve svých mladých letech stezku zdolal. Cestou minete vodopád, malou přehradu, až nakonec přijedete k ledovci Pasterzen pod skalnatý vrchol Grossglockneru. Tady nechte svoje auto odpočívat a projděte si asi 10 km dlouhou stezku nazvanou „Kamzičí stezka“ až k vodopádům. Nenechte se odradit tím, že Grossglocknerská vysokohorská silnice je zpoplatněná mýtem. Budete odměněni zážitkem, na který se nezapomíná..
Napiš komentář