Napadlo vás někdy, proč se věci jmenují tak, jak se jmenují? Tomuto oboru se věnuje etymologie, která zkoumá původ a vývoj slov. Některá slova prošla během dějin zajímavou cestu a je nesmírně fascinující vidět, odkud se vzaly názvy řady zcela běžných věcí v našem okolí.
Žaluzie: Pro žárlivce jako dělané
Žaluzie má doma skoro každý z nás. Mají nás chránit nejen před sluncem, ale také před dotěrnými pohledy sousedů či kolemjdoucích. A stejný účel plnily i v 16. století, kdy se první typy žaluzií objevily v Itálii a poté i v jižní Francii. Ale kde získaly své jméno? Podle všeho jde o nepěknou lidskou vlastnost – žárlivost. Ve francouzštině je totiž tato charakteristika popisována slovíčkem „jalousie“ [žaluzi]. Podobně je to i italsky a stejný základ nakonec najdeme i v angličtině. Žaluzie nás tedy měly ochránit i před žárlivými pohledy jiných.
Plameňák: Tančící pták
Tento velmi elegantní růžový pták možná svým jménem odkazuje ke slovům „plápolat“ či „planout“. Do němčiny či angličtiny se však plameňák překládá jako „flamingo“, do španělštiny „flamenco“. To už by naznačovalo, že tito majestátní ptáci by mohli mít něco společného s proslulým španělským tancem, flamencem. Ani tudy ale cesta nevede. „Flamenco“ totiž španělsky znamená i vlámský, tedy související s Vlámy, národem žijícím v Belgii. Dříve byli tito lidé charakterističtí především svou bledou pokožkou a světlými vlasy. Když pak vlámští obchodníci cestovali na jih Evropy, mezi snědými a tmavovlasými Španěly působili trochu kuriózně. Všemi svými znaky tak mohli snadno připomínat vzpřímené bledě růžové opeřence.
Dokořán: Návrat ke kořenům
Určitě tento výraz občas použijete, abyste dali najevo, že je potřeba dveře nebo okno pořádně doširoka otevřít. Prostě jak nejvíc to jen jde – tedy až „ke kořenům“! Je potřeba se ale pozastavit i nad pravým významem slova kořen. Ten nemusíme chápat jen jako základní část rostliny nebo třeba zubu, ale v podstatě základ čehokoliv. Když se tedy dostáváme věcem na kořen nebo se vracíme k našim kořenům, jdeme k podstatě, k počátku. To samé pak platí i u okna – pokud jej otevřeme až ke kořenům, tedy dokořán, otevíráme jej tak, aby nám nic nebránilo ve výhledu, jdeme tedy až do krajnosti, k původnímu stavu.
Kravata: Přijela z Chorvatska
Když do Paříže v roce 1635 přijeli chorvatští vojáci, přitáhli pozornost především svým oblečením. Kolem krku totiž nosili zajímavě uvázaný šátek různých barev. Francouzům, kteří byli vždy známí svým dobrým módním vkusem, se tento drobný detail velmi zalíbil a začali jej také nosit. Dali mu jméno „cravate“, což v tehdejším jazyce znamenalo „Chorvat“. Kravaty se postupně staly nejprve součástí uniforem francouzské armády a poté i běžným doplňkem pánského obleku po celém světě.
Skopčáci: Lidé z kopců
Když označíme Němce jako skopčáky, jistě to nezní zrovna pochvalně. Je to proto, že pro většinu lidí toto slovo připomíná něco jako skopová hlava nebo pojídač skopového. Není to však tak. Dříve totiž Němci obývali především pohraniční oblasti Sudet, kde byly husté lesy a kopcovitý terén. Češi se oproti tomu usadili spíše v údolích, ve vesnicích a městečkách. Když pak Němci přijížděli do vesnic na trhy, sjíždeli se sem doslova z kopců. Proto se z nich stali skopčáci.
Škola: Musí být zábavná
Slovo škola pochází z řeckého „scholé“, jehož původní význam je poněkud překvapivý. Toto slovo původně znamenalo „odpočinek“ či „chvíle oddechu“. Zdá se vám to zvláštní? Tehdy to tak ale bylo zamýšleno zcela záměrně. První školy ve starém Řecku totiž nebyly jen nějakou nudnou povinností, ale především zábavou pro bohatší vrstvu lidí. Tehdy to tedy odpočinek klidně být mohl.
Rival: Zabojujte o vodu
Když je někdo vaším rivalem, většinou to není zrovna váš přítel. Možná proti němu stojíte v opozici, možná s ním o něco soupeříte, anebo jej jen nemáte příliš v lásce. V dávných dobách spolu asi dobře nevycházeli sousedi, kteří se spolu museli dělit o vodu. Slovo rival totiž pochází z latinského slova „rivus“, což znamená řeku či menší vodní tok.
Kredenc: Důvěra v bezpečí
Dnes si pod tímto označením představíme úplně obyčejný kus kuchyňského nábytku. V historii bylo ale tzv. kredencování něco zcela jiného. Znamenalo popíjení nápojů před významnou návštěvou. Proč? Jednoduše proto, aby hosté věřili, že nápoje nejsou otrávené. Slovo se k nám dostalo z italského „credenza“ (důvěra), které úzce souvisí s latinským „credere“ (věřit), ale také krédem (přesvědčení či vyznání) či kreditem (půjčka a tedy vyjádření důvěry).
Napiš komentář