Záhada Mary Celeste. Kam se poděla posádka lodi?

Život na moři není pro slabé povahy. Žádná pevná půda pod nohama, neustálé hrozící nebezpečí, vidina konce v nedohlednu. Námořníci tedy vždy museli být ostří chlapíci, kteří se nenechali jen tak něčím rozházet. Ale záhada lodi Mary Celeste patří k těm, které jistě nenechávají chladným ani protřelé mořské vlky.

Je to asi největší záhada v dějinách mořeplavby. Když loď Mary Celeste našli v prosinci roku 1872 uprostřed Atlantiku, byla její posádka pryč. Jednoduše se vypařila, skoro jako by ani nikdy nebyla. Loď se sama plavila po vlnách směrem k Portugalsku. Co se posádce stalo, trápí dodnes nejen mořeplavce, ale i všechny, kteří se zajímají o svět záhad a podivných událostí.

Poklidná cesta před Atlantik

Mary Celeste vyplula 5. listopadu 1872 z New Yorku směrem do italského Janova. Vezla zboží za 35 000 dolarů, pojištěného dokonce na 46 000 dolarů (v přepočtu na dnešní ceny 17 milionů Kč). Na lodi sloužili Dán, dva Američané a čtyři Němci. Zcela neplánovaně se na poslední chvíli k posádce připojila také manželka kapitána, Benjamina Spoonera Briggse, a s ní i jejich dvouletá dcera Sofie. Nikdo z posádky však už nikdy nebyl spatřen. A tak loď vyrazila a minimálně celý měsíc se nezdálo, že by se mělo dít něco zvláštního. Jenže právě o nějakých třicet dní později zahlédl kapitán lodi Dei Gratia John Johnson na horizontu něco zvláštního. Jednalo se o loď, která se mu na první pohled nezdála. Sice nejevila žádné velké známky poškození, ale podivně se houpala a plachty měla celé potrhané. Dei Gratia se tedy k lodi přiblížila na vzdálenost asi 400 metrů. Čekali a pozorovali ji dvě hodiny. Na palubě nikdo nebyl, stejně jako u kormidla, a tak Morehouse poslal k lodi prvního důstojníka Olivera Deveaua. A právě vyprávění tohoto důstojníka vstoupilo do dějin a vytvořilo z Mary Celeste nechvalně známou legendu.

Opuštěné kajuty a mrtvé ticho

Na palubě ani v kajutách skutečně neobjevil ani živáčka. Zajímavé ale bylo, že se zdálo, jako by posádka loď opustila v mimořádném spěchu. V kajutách posádky byly kufry na svých místech. Ani jeden náznak balení. Námořníci tu nechali osobní věci, holínky, dýmky i svoje cennosti. Na jednom stolečku u postele stála otevřená lahvička s lékem proti kašli. Navíc Mary Celeste viditelně nevykazovala jedinou stopu po boji, po požáru, po bouři. Prostě nic zásadního. Snad až na metr vody v podpalubí.

Když se důstojník Deveau vrátil na palubu Dei Gratie, popsal všechno, co viděl. Taky to, že nikde nenašel ani kompas, ani chronometr, ani sextant na určení polohy lodi. Chyběl i záchranný člun. Jediné, co objevil, byl lodní deník. Posádka mu dokázala stěží uvěřit. Příběh to byl totiž jak vystřižený z nějakého detektivního románu. Na palubě se také našly neporušené barely denaturovaného lihu, zásoby potravin a pitné vody na šest měsíců. Skoro jistě tedy nedošlo k boji, piráti by stoprocentně něco vzali.

The ship sails at sea

Dlouhé měsíce patrání

Když Mary Celeste dopravili do Gibraltaru k vyšetřování, senzace byla na světě. Začalo dlouhé a náročné prošetřování celé události, ale bez valného výsledku. Úředníci se pustili do mravenčí práce, ale ani po týdnech nebylo co veřejnosti prezentovat. Nejpravděpodobnější scénář – totiž že šlo o pojišťovací podvod se totiž nepodařilo nijak podložit. Hádanka pokračovala. Rekonstrukce a jakákoli absence důkazů shodily ze stolu pirátství, vzpouru i jakýkoli zápas mezi posádkou. Ještě více nepochopitelné se zdálo, jak se Mary Celeste mohla na svém kurzu udržet bez posádky dalších 926 km navzdory neklidnému moři nebo přes nezajištěné kormidlo.

Po třech dlouhých a náročných měsících musel námořní vyšetřovací tým kapitulovat. Bylo to poprvé v britské historii, kdy námořnictvo v takové záležitosti nedospělo k jasnému závěru. Zatímco admiralita se dostala do úzkých, námořníci a novináři z celého světa vymysleli nejrůznější závěry. A vymýšlejí je dodnes.

A jaké teorie se nabízí? Asi ta vůbec nejčastější hovoří o otravě námelem. Jedná se o výtrusy houby, která napadá žito, a toho bylo na palubě skutečně hodně. Účinky jsou podobné užití LSD – tedy pestrobarevné halucinace a sklony k sebevraždě. Podle jiných názorů se také mohlo jednat o epidemii zimnice nebo vztekliny, jelikož na lodi byly kočky, od kterých se posádka mohla nakazit. Skloňuje se taky obří vlna, piráti, krakatice, vzpoura nebo že všechny na palubě vygumovalo UFO. Ale otázky nemizí, nýbrž zůstávají. Jedinou možností je vybrat si prozatím svou oblíbenou teorii a možná se jednou dočkáme něčeho konkrétnějšího. Mary Celeste jednoduše patří k největším námořním záhadám vůbec. A stalo se to již tak dávno, že šance na odhalení skutečné pravdy je zcela mizivá.

Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos

Napiš komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *