K symbolům Vánoc patří tradičně nejen vánoční stromek nebo betlém, ale také malá a nenápadná rostlinka, které bychom si jindy sotva všimli. Přesto se jmelí stalo běžnou součástí našich domovů a zdobí nám sváteční tabuli nebo veřeje domů. Jaká je jeho historie a jak se vůbec dostalo až tak daleko, že jej vnímáme jako symbol jedněch z nejvýznamnějších svátků v roce?
Ve skutečnosti má máloco má tak pohnutou minulost jako právě jmelí. Na jedné straně se jedná o nepříjemného škůdce, který bez lítosti napadá stromy, a dokonce má i spojitost se smrtí Ježíše Krista. Na druhé straně je také považováno za osvědčený medikament a symbol Vánoc, který ochraňuje lidi a přináší hojnost i lásku.
Kde se vzalo, tu se vzalo
Historii jmelí lze datovat do roku 1753, kdy botanik Carl Linné (1707–1778) popsal rostlinu, které dal jméno jmelí bílé. V té době určitě ani trochu netušil, že by se za méně než 250 let mohla tato poloparazitická rostlina stát velmi populárním symbolem Vánoc. Jmelí je totiž cizopasník, který napadá stromy starší 20 let, zejména pak topoly, lípy či javory. Získává z nich živiny, ale nedělá to jen tak zbůhdarma. Na oplátku totiž stromu poskytuje ochranu před živočišnými škůdci a houbovými onemocněními. Jenže nevýhodou a trochu danajským darem je, že po čase svého oddaného hostitele zcela vyčerpá a zahubí. Jmelí roste hlavně v Evropě, ale postupem času se rozšířilo i do jiných oblastí světa.
Lék, který je i jedem
Už odpradávna patřilo jmelí mezi léčivé rostliny. Staří Řekové například věřili, že větvičky a listy dokážou poskytnout úlevu od bolavé sleziny. V dnešní době může být extrakt z listů přínosný při vysokém krevním tlaku a dokáže také zlepšovat srdeční činnost. Mezi vedlejší účinky patří podpora vylučování moči a tlumení bolesti hlavy. Jmelí se také používá v terapii u lidí postižených nemocí AIDS, protože utužuje a posiluje jejich imunitu. Někteří lékaři ale zvedají varovný prst a tvrdí, že drobný cizopasník může být jedovatý. Obsahuje totiž látku, která vyvolává bolesti hlavy a u citlivějších jedinců může být až toxická. Případy otravy se však objevují pouze po zkonzumování velkého množství zářivě bílých kuliček.
Historie v podsvětí
Jmelí mělo své místo také v severské mytologii, kde bylo mimo jiné použito jako vražedná zbraň. Po zásahu touto rostlinkou totiž zahynul bůh Baldr. Oproti tomu římský historik Plinius starší popsal, jak Keltové jmelím léčili neplodnost zvířat. Jmelí najdeme i v příběhu antického hrdiny Aenea, který zase musel během svého putování zavítat do podsvětí. Při vstupu nesl v ruce zlatou ratolest, která ho měla ochránit od zlých duchů. Později se začalo věřit, že šlo o jmelí, a tak začalo být jmelí považováno za mocnou a magickou rostlinu, která zajišťuje ochranu obydlím i lidem.
Ježíšova kolébka
Tento drobný cizopasník byl také několikrát zmíněn v souvislosti s Ježíšem. Nejdříve se tradovalo, že Josef vyřezal ze jmelí kolíbku a pomyslný kruh měli uzavřít právě Římané, kteří měli ze stejné dřeviny nechat zhotovit jeho kříž. Následně měl Bůh seslat na tuto rostlinu svůj hněv a od té doby měla být pouze malou a nenápadnou rostlinkou, která parazituje na druhých. Jde však jen o pověry, které nejspíš nemají žádný reálný základ.
Jmelí jako symbol vánočních svátků
Jmelí neodmyslitelně patří k Vánocům. Nevíme přesně, kdy byl tento zvyk poprvé zaveden, ale údajně s ním začalo anglické služebnictvo kolem 18. století. Zvyk, který spočívá v polibku pod rozkvetlým jmelím, postupně nabíral na popularitě a dnes je známý takřka po celém světě i díky moderní popkultuře.
V roce 1820 o něm napsal i americký spisovatel Washington Irving. Zmínil také dnes už zapomenutou skutečnost, že po polibku měl chlapec utrhnout bobuli. Pokud byla rostlina bez plodů, další se už pod ní líbat nemohli.
ZDROJ: https://www.history.com/news/why-do-we-kiss-under-the-mistletoe
ZDROJ obrázku: Pexels
Napiš komentář