Jezdíte rádi vlakem? Pak bezpochyby znáte jeden z nejznámějších vlaků vůbec – Orient Expres. Možnost projet se po světoznámé trase ve vagónech, které se proslavily tak, jak se nikdy žádný autobus či letadlo proslavit nemůže, je jistě velmi lákavá. A proč je vlastně tento vlak tak známý? V minulosti se proslavil svým luxusem, který si ale mohla vychutnat jen bohatá třída. Ale ten pravý nádech tajemna mu dodal až román anglické spisovatelky Agathy Christie, která do něj umístila děj jednoho ze svých nejnapínavějších detektivních příběhů. Pokud jste tedy román četli, jistě vás napadlo, že byste se Orient Expresem rádi projeli. Dnes už bohužel kvůli soudním tahanicím neexistuje Orient Expres jako takový a i trasa se dost pozměnila, ale historické luxusní vybavení vagónů a onen nádech tajemna stále zůstává.
Luxusní vlak na cesty na východ
Pokud existuje mezi vlaky nějaká legenda, pak to bezpochyby musí být Orient Expres. Vůbec poprvé vyjel z Paříže do Rumunska 4. října roku 1883 jako speciální vlak pro čtyřicet cestujících. Tehdy byl každý z pasažérů osobně pozván Belgičanem Georgesem Negelmackersem, v jehož hlavě se zrodil nápad na luxusní vlakové cestování. Cílem výpravy měla být tehdejší Konstantinopol (Istanbul), ale vlak mohl dojet pouze do Rumunska. Tam totiž vlakovou trať křížil Dunaj a dále bylo nutné pokračovat po vodě trajektem a dalšími spoji.
Negelmackersův nápad slavil velký úspěch a netrvalo dlouho a brzy byla místa v Orient Expresu žádaným zbožím. Spací vozy původně v hnědé a od roku 1919 v typické modré a zlaté barvě začaly křižovat Evropu od Calais a Ostende. V roce 1897 byl otevřen alpský Simplonský tunel spojující Švýcarsko a Itálii, což výrazně zjednodušilo vlakové spojení mezi Paříží a významnými italskými městy jako byly Benátky či Milán.
Válečné konflikty
Provoz vlaku na několik let přerušila první světová válka, ale po ní nastal doslova cestovní boom a stále více lidí mířilo právě na Střední východ. Stěžejní trasa tehdejšího Orient Expresu vedla z Paříže do Vallorbe, Lausanne a Brigue, poté přes Simplonský tunel, Miláno, Benátky, Terst, Bělehrad, Niš a Crveni Krst. Dále vlaky mohly směřovat do bulharské Sofie nebo tureckého Istanbulu, nebo mohly jet směrem do Řecka. Provoz na trati byl opět přerušen dalším válečným konfliktem, ale už v prosinci roku 1945 bylo toto důležité spojení obnoveno. Jenže další komplikace vznikly, když se Jugoslávie a Bulharsko zavřely za neproniknutelnou železnou oponu. Z luxusního vlaku se stala do jisté míry obyčejná linka pro turecké dělníky a chudší turisty.
Návrat staré legendy?
Návrat k bývalé slávě Orient Expresu začal v polovině 70. let 20. století. Švýcarský podnikatel Albert Glatt nechal zrekonstruovat původní vozy do podoby z 20. let a v roce 1976 začal provozovat nostalgické vlaky pod značkou Orient Expresu (dříve se vlak nazýval Simplon-Orient). O rok později investoval podnikatel James Sherwood do nákupu dvou původních spacích vozů, které se staly základem vozového parku 35 historických restauračních a lůžkových vozů. 25. května 1982 pak vyjel obnovený Venice Simplon-Orient-Express na první z pravidelných jízd z Londýna do Benátek. Zároveň ale vypukl soudní spor o obchodní značku Orient-Expres, v jehož důsledku byl v roce 2008 provoz Glattových vlaků zastaven.
Společnost, která tyto pokračovatele legendárního vlaku vlastní, nyní provozuje po Evropě dva vlaky. Venice Simplon-Orient-Expres jezdí obvykle na trasách Benátky – Innsbruck – Paříž – Calais nebo Benátky – Vídeň – Praha – Paříž – Calais. Vlak má jedenáct lůžkových vozů, tři restaurační vozy a jeden barový vagón plus dva vagóny přepravující zavazadla a poskytující zázemí pro čtyřicetičlennou posádku. Soupravu British Pullman tvoří jedenáct salonních a dva zavazadlové vozy. Cestující mohou sedět buď v kupé pro čtyři nebo u stolů pro dvě osoby.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Napiš komentář