I když mluvíme na světě různými jazyky, řada symbolů je srozumitelná takřka univerzálně. Chápou ji v západní Evropě i v zapadlé vesničce někde v Tichomoří. Jsou totiž tak známé, že se v dnešním globalizovaném světě najde jen málo těch, kteří by jim nerozuměli. Kam ale sahá historie těchto symbolů? Víte, odkud se vzali a kdo je vlastně vymyslel? Na některé z nich se podíváme dnes blíže.
Srdce
Když vám někdo pošle srdce, není snad pochyb o tom, co vám tím chce říct. Pokud vás přímo nemiluje, pak vás alespoň má rád, chová k vám vřelé city, jednoduše vám říká, že pro něj něco znamenáte. Odkud se ale tento symbol vzal? Napadlo vás třeba někdy to, že se skutečnému srdci vlastně podobá jen velmi vzdáleně? Původ symbolu srdce je totiž tak trochu záhadou. Někdo jej vykládá třeba jako obrácené ženské poprsí, které rozhodně může symbolizovat lásku, nebo také list břečťanu, který byl vždy symbolem věrnosti.
Možná ale musíme jít pro odpověď ještě hlouběji do historie. Jedna z teorií nás vede až k Aristotelovi. Ten totiž ve svém spise Historia animalium popisuje srdce jako skládající se ze tří částí, kdy nahoře by mělo být kulaté a dole špičaté. Jeho popisem se daleko později inspiroval také italský lékař Guido da Vigevano, která srdce právě podle Aristotelových popisů srdce nakreslil. A světe div se – tento obrázek skutečně může připomínat symbol srdce, jak jej známe dnes.
Bluetooth
Oblíbený způsob jak sdílet data mezi zařízeními představuje technologie s poněkud netradičním názvem. Jde o Bluetooth, který se údajně inspiroval dánským králem Harald I., jenž prý tak miloval borůvky, že od nich měl neustále modré zuby, a vysloužil si proto přezdívku Blåtand neboli Modrozub.
Tento král byl uznávaným diplomatem a dobrým vládcem, který sjednotil dánské kmeny. Když pak švédská společnost Ericsson představovala svou technologii, uvedla: „Všichni budou spojeni a budou tak lépe komunikovat“. A tak není divu, že je pojmenována po velkém sjednotiteli skandinávského původu. Jeho iniciály, zapsané severskou runovou abecedou, také vytvořily dnes světoznámý znak. A aby byla technologie skutečně světová, stačilo jméno slavného krále přeložti do angličtiny – a vznikl tak „Bluetooth“.
Žena a muž
Mnoha lidem se pletou, ale všichni víme, jak symboly pro obě pohlaví vypadají. Známá kolečka se šipkou a křížkem přitom na začátku nebyla ničím jiným než označením planet. Původně byla použita již starověkými astronomy, kteří nebeská tělesa spojovali nejen se jmény bohů, ale také podle barev s určitými chemickými prvky. Jelikož má Mars barvu železa a Venuše mědi, došlo tak k přenesení významu a planetární symboly se mezi alchymisty a chemiky začaly používat i pro označení těchto prvků.
Právě v těchto starověkých spisech se inspiroval švédský přírodovědec Carl Linné, kterému se symboly Marsu a Venuše zalíbily natolik, že je použil i pro označení samčích a samičích rostlin. A dnes už víme, že tento nápad se vžil natolik, že dnes tyto symboly používáme poměrně běžně a jsou takřka univerzálně srozumitelné. Symboly dávají ale smysl i samy o sobě. Muž je jako bůh Mars, kde kolečko znázorňuje jeho štít a šipku šíp. Venuše, která je zase bohyní krásy, reprezentuje duši či ženské lůno (kolečko), z níž se rodí veškerá hmota (křížek).
Peace
Jedná se poměrně o zvláštní symbol, který na první pohled nemá nějaké zvláštní vysvětlení. Symbol míru má ale jasně dohledatelné kořeny. Vytvořil jej britský profesionální designér Gerald Holtom v roce 1958 v rámci Kampaně pro jaderné odzbrojení a ve skutečnosti jde o kombinaci písmen N a D, znázorněných ve vlajkové abecedě. Jde tedy v podstatě o zkratku „Nuclear Disarmement“ neboli Jaderné odzbrojení. Tento znak později zaujal aktivistu Bayarda Rustina, který jej přivezl do Ameriky. Pak se objevil i ve válce ve Vietnamu a brzy byl už v podstatě všude. Dnes je znám především jako symbol hnutí hippies.
Fajfka
Pokud je něco správné či kompletní, většinou u toho automaticky uděláme fajfku. Ale proč právě tento symbol znamená, že je něco správně? Tady se musíme vrátit poměrně daleko do historie, až do období Římské říše, kdy se v tomto smyslu používalo písmeno „V“ jako zkratka „veritas“, tedy „pravda“. Jenže při psaní inkoustem se často stávalo, že pero nezačalo psát hned, proto mohla část písmena ze začátku chybět a znak začal spíše připomínat dnešní fajfku. Zde je však třeba být na pozoru. Tento symbol se neužívá stejně ve všem jazycích. Vzhledem k tomu ale, že je takto užíván v angličtině, jeho chápání jako označení správné odpovědi se postupně rozšiřuje do všech částí světa.
Napiš komentář