Když se řekne Tyrannousaurus rex, asi jen málokomu nepřeběhne mráz po zádech. Toto pravěké monstrum je považováno za vyhlášeného a nelítostného zabijáka, se kterým by se jistě nikdo nechtěl potkat tváří v tvář. Ani jedni z nejdravějších dinosaurů se však zřejmě nedokázali ubránit vražednému nepříteli – parazitům, kteří je zabíjeli pomalu a bolestivě. Někdy nestačí ani velikost, ani síla čelistí, ale konečnými vítězi jsou malé breberky, které pracují pomalu a neúnavně.
Nálezy děr v lebkách vedou k novému objevu
Když vědci postupně odkrývali lebky pradávných dinosaurů, začali si všímat toho, že čelisti velkých predátorů byly často narušeny různými rýhami či otvory. Nejprve se domnívali, že by se mohlo jednat o následky různých zranění a soubojů, ale v roce 2009 se ukázalo, že za těmito změnami stojí něco zcela jiného – mechanická poškození vznikla působením bakteriálních nebo parazitických infekcí. Tato nová teorie se opírala o studium lebky „obřího“ exempláře Tyrannosaura rexe, který byl objeven v Jižní Dakotě a dostal jméno Sue. Hlava tohoto dinosaura vykazovala četná poškození, a to zejména v oblasti spodní čelisti. Až při studiu tohoto exempláře začalo být vědcům divné, že se podobné úkazy pravidelně opakují na různých exemplářích a provedli rozsáhlou analýzu fosílií, která odhalila podobná poškození u deseti dalších exemplářů, a pomohla nám tak utvořit si lepší představu o původu deformací.
Paraziti jako největší nepřátelé mocných ještěrů
Výsledek byl pro mnohé vědce i pro širokou veřejnost velmi překvapivý. Analýza odhalila, že celé populace tyranosauridů mohly být zamořeny parazitickými prvoky podobnými současnému druhu bičenka drůbeží. Nezvané organismy se přitom mohly šířit kousnutím při mezidruhových zápasech o teritorium či o samice, konzumací nakažené kořisti, a snad i občasným kanibalismem. Mohlo by se zdát, že taková drobná infekce nemůže s takovým kolosem nic udělat, ale opak je pravdou.
Dinosauři, kteří tímto onemocněním trpěli, totiž zažívali hodně nepříjemnou bolest, která u nich ve výsledku mohla vést až k úhynu. V lebce těchto dinosaurů – zejména ve spodních čelistech – se utvářely působením prvoků tzv. erozivní otvory, které však neodpovídají běžnému „bojovému poškození“. Jejich průměr se mohl pohybovat v rozmezí několika milimetrů až po celé centimetry. V okolí takové deformace se také měnil povrch kosti.
Zpočátku se za původce děr považovala bakteriální infekce druhu Actinomyces bovis. Zmínění parazité se ale většinou vyskytují spíše u savců, takže vědci museli hledat dál. Když se však během výzkumu přihlédlo k životu ptáků, kteří mají k tyranosauridům ze současné fauny nejblíž, objevila se podobnost mezi úkazy na lebkách dávných tvorů a projevy tzv. trichomonózy. Toto onemocnění je způsobeno parazitickým prvokem bičenka drůbeží, který je přenášen zejména holuby nebo hrdličkami. V dnešní době jej mají zejména domácí slepice, krocani, ale i někteří dravci. Bičenka může vyvolat nebezpečné změny v horní části ptačího trávicího ústrojí, obzvlášť v zadní části zobáku, jícnu a ve voleti. Právě kvůli jejímu působení dochází ke změnám na kostech zobáků, které se velmi nápadně podobají deformacím na čelistech dinosaurů.
Smrt vyhladověním
Proč bylo pro dinosaury toto onemocnění tak fatální? Následkem infekce vznikala série otvorů s hladkými okraji. Zduření a deformace, jež ji doprovázely, pak znemožňovaly příjem potravy a postižený živočich vlastně umřel hlady. Epidemie této infekce mohly v dobách dinosaurů oslabit populace dávných ještěrů natolik, že byli náchylnější k celkovému vyhynutí. Je tedy skoro až úsměvné, když se zamyslíme nad tím, že na zemi neměl takový Tyrannousaurus prakticky žádného nepřítele, ale naprosto zdevastovat jej mohlo pár parazitů usídlených v jeho lebce.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Napiš komentář