Výzkumů se na celé planetě provádí nespočet. Některé jsou tak významné, že mohou třeba i aspirovat na Nobelovu cenu, jiné se zase zaobírají až bizarními otázkami, které zdánlivě nemají vůbec smysl. A pro ty je tu parodické ocenění Ig Nobelova cena.
Cena za bizár
Nejzásadnější vědecké i literární počiny věnčí Nobelova cena již od roku 1901. Ne všichni vzdělanci a umělci se však pouštějí do zjevně záslužné a rozumné práce – někteří svými výzkumy hledají odpovědi i na otázky, jež by si většina z nás nedokázala ani položit. Do roku 1991 si takoví vědci mohli na zeď věšet leda tak rodinné fotografie, to se ale změnilo. Dnes už mohou aspirovat i na to, aby si jednou zarámovali poněkud zvláštní ocenění – Ig Nobelovu cenu.
Ačkoliv se jedná o ocenění parodické, získávají ho skuteční vědci či umělci, kteří pouze propůjčili své schopnosti něčemu naprosto bizarnímu. Sami autoři o ceně mluví jako o čestném uznání za přínos, jenž vás nejdřív rozesměje, ale poté vás třeba i přinutí přemýšlet. Dostávají ji nejen pseudovědci a samozvaní učenci, ale i lidé, kteří se vědě věnují na skutečně profesionální úrovni. Například fyzik Andre Geim dostal v roce 2000 Ig Nobelovu cenu za to, že nechal v magnetickém poli levitovat žábu. O deset let později ovšem obdržel skutečnou Nobelovu cenu za objev „zázračného materiálu“ grafenu. Obojích cen si váží asi tak podobně, takže se rozhodně nedá říci, že by Ig Nobelova cena měla být nějak méně významná.
Hlubokomyslné mouchy
Tuto cenu však můžete získat pouze za přínos, který je alespoň trochu recesistický. Jedním z oceněných je například švédský spisovatel Fredrik Sjöberg. Z jeho pera vzešla trojdílná autobiografie The Fly Trap (v překladu „past na mouchu“), která „pojednává o radosti ze sbírání mrtvých nebo dosud živých much“. Autor v ní popisuje svůj pobyt na odlehlém ostrově, kde ho zcela pohltí posedlost mouchami. Přes sbírání mrtvého hmyzu se však dostane až k podstatě několika filozofických otázek a úvahám o životě.
Cenu za biologii si zase vysloužili Charles Foster a Thomas Thwaites. První jmenovaný se v práci nazvané „Být zvířetem: Dobrodružství napříč druhy“ ohlíží za svým experimentem, při němž „odložil lidskost“ a vydal se do divočiny. To se projevilo třeba tím, že strávil týden v noře s jezevci, jedl žížaly nebo se učil vnímat své okolí pomocí čichu, nikoliv zraku. Thwaites získal ocenění za speciální protézy, které mu na dlouhé týdny umožnily stát se členem stáda horských koz.
Jak vypadá svět mezi nohama?
A takových bizarních výzkumů či pokusů je daleko, daleko více. Doslova jinýma očima se na svět rozhodl podívat tým profesora Acukiho Higašijamy, který získal ocenění za „vnímání“. Japonec chtěl zjistit, zda se nám budou vzdálené předměty jevit jinak, budeme-li je pozorovat mezerou mezi vlastníma rozkročenýma nohama v hlubokém předklonu. Zní vám to jako zcela šílený nápad? Budete se divit, kolika lidem to připadala natolik zajímavé, že se do experimentu dobrovolně zapojili. 90 lidí v takovém předklonu sledovalo různé objekty a hodnotili to, jak je zrakem vnímali. Z výzkumu vyplynulo, že při sehnutí se velikost předmětů i jejich vzdálenost zkresluje, zatímco speciální brýle, které obraz obrátily o 180 stupňů, podobné komplikace nezpůsobují. Rozdílné vnímání prostoru tedy závisí na poloze těla, nikoliv na otočení obrazu na sítnici.
Výzkum kravin
I Ig Nobelova cena má svou cenu za mír. Tu získal třeba výzkum, jehož název lze volně přeložit asi jako „detekce a rozpoznání rádoby hlubokých kravin“, jež se zaměřila na fráze a „hlubokomyslné“ pravdy, kterými se často ohánějí příznivci alternativní medicíny a ezoteriky. Vedoucí výzkumu předložili asi třem stovkám lidí různá tvrzení, například to, že „skrytý smysl se transformuje v nesrovnatelně abstraktnější krásu“, jež však vytvořili zcela náhodným řetězením slov. Jiné věty však smysl dávaly nebo šlo ve skutečnosti jen o pouhá banální konstatování. Dobrovolníci pak byli požádáni, aby výroky zhodnotili z hlediska smysluplnosti dané věty, a nakonec se jich zeptali na jejich názory na víru a smysl života. Nepříliš překvapivě se ukázalo, že čím méně byli testovaní jedinci schopni rozeznat hluboce se tvářící nesmysl, tím spíš patřili k zastáncům idejí New Age, pseudovědy a konspiračních teorií.
Zmatení mozku
A ocenění se rozdává i na poli lékařské vědy. Cenu dostal německý tým pod vedením Christopha Helmchena, který zjistil, že lze pomocí zrcadel „obelstít svědění“. V rámci testu byli před zrcadlo postaveni dobrovolníci, které svědilo levé předloktí, ale jejich mozek musel pracovat s převráceným obrazem v zrcadle. Poté se testovaní jedinci poškrábali na „zdravé“ ruce, kterou ovšem jejich hlava vnímala kvůli zrcadlu jako zdroj nepohodlí – a v drtivé většině případů se dostavila úleva.
Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos
Napiš komentář