Gambie: Afrikou po vodě

Gambie je řeka v západní Africe, jejíž tvar přesně kopíruje stejnojmenný stát. Legenda vypráví, že když se Angličané a Francouzi hádali o kolonie v regionu, Angličané si vynutili, že získají řeku. Jejich loď pak plula od Atlantiku stále proti proudu a na obě strany střílela dělové koule. Tam, kde dopadly, byly hranice nového státu. Proto tedy ten zvláštní tvar tenké nudle, vklíněné do mnohem většího Senegalu. Zvláštní je i jejich vztah mimo mapu. Ačkoliv obě země sdílejí kulturu, dějiny, etnika i náboženství, díky kolonizátorům Gambie je anglicky mluvící a Senegal francouzsky mluvící země. 

Řeka bez mostů

Vodní cesta přes Gambii je jednou z nejoblíbenějších atrakcí pro nevysoký počet cestovatelů, kteří do Senegalu a Gambie přijedou strávit exotickou dovolenou. Je to široká řeka plná divokých zvířat, kterou nekřižují žádné mosty. Jediná cesta přes její vody jsou trajekty, na které se stojí dlouhé fronty. V Gambii jsou celkem tři, které převáží auta, což značně znepříjemňuje logistiku a dopravu, ale místní jsou na čekání zvyklí. 

Oproti silničnímu provozu přes řeku, ten po řece je výrazně klidnější. Ačkoliv je Gambie splavná, skoro nikdo ji nesplavuje. Když tedy nepočítáte kocábky vozící cestovatele nahoru a dolů. 

Stíny minulosti

Jedna z nejpopulárnějších tras vede z koloniálního Georgetownu k mohylovému pohřebišti Wassu. Počátek cesty, Georgetown, v řeči Gambijců nazývaný Jangjangbureh, je kouzelné malé městečko. V místních kempech na břehu řeky, které jsou za nocí osvětleny stromovými lampami, zpívají ptáci a polodivoké opice kradou jídlo ze stolů. Samotné město má ale smutnou historii. Jeho polorozbořené budovy svědčí o živém obchodu s otroky, kteří zde byli shromažďováni a posléze posíláni dále po řece, aby putovali do Ameriky. Přikrášlené příběhy z období otrokářů s oblibou vyprávějí mladí obyvatelé města každému návštěvníku, který do jeho ulic zavítá.

Rozverné opice a choleričtí chroši

Dále na západ, po směru řeky, projíždí lodě hustými lesy Národního parku řeky Gambie, jehož součástí jsou i Paviání ostrovy. Silně chráněné ostrovy jsou obydleny tlupami opic mnoha druhů, o které se starají místní pečovatelé. Ostrovy jsou nejen rezervací, ale také stanicí, která se snaží navrátit do volné přírody národního parku šimpanze. Vřískot opic se táhne stovky metrů od ostrovů, a když projedete blízko, určitě jich několik zahlédnete. Jejich zvědavost jim nedá, aby vás nepozorovali z výšky stromů a nepokřikovaly na vás. A když jste měli štěstí s opicemi, třeba budete mít štěstí i podruhé, tentokrát s většími obyvateli rezervace.

Za ostrovy je místo, kde se s oblibou povalují tlustí tmaví hroši, a u písčitých břehů je možné zahlédnout krokodýly. Pokud ale toužíte po kvalitních fotografiích hroších zubů, je nutné si vzít dlouhý objektiv. Lodě nezajíždí ke zvířatům blízko, spíše se jim snaží vyhýbat, ačkoliv se stává, že se občas hroch vynoří z vody na zcela nečekaném místě. I když se to nezdá, obzvláště v porovnání s krokodýly, hroši jsou největší zabijáci Afriky. Tedy, zabijáci ze zvířecí říše. Nečekanost jejich vynoření, jejich cholerická povaha, rychlost a schopnost udupat člověka k smrti z nich dělá nejnebezpečnějšího tvora na celém kontinentě. Proto raději potichoučku, polehoučku a s pořádným foťákem.

Mohyly, mangrovy a Atlantský vítr

Většina vyjížděk končí u kamenných kruhů Wassu, protože se jedná o nejstarší lidské výtvory v Gambii. Velké kruhy, sestavené z vysokých štíhlých kamenů, postavila neznámá kultura s neznámým účelem. To ale nikoho neodradí, a tak se místní malé muzeum těší relativní popularitě. 

Na nejzajímavější sjízdný úsek řeky, Národní park řeky Gambie, lze navázat a pokračovat až do Banjulu, ale cesta je velmi dlouhá, a jak se řeka postupně rozšiřuje do veletoku, relativně nudná. Z kraje není vidět na kraj a malé motorové lodičky brázdí řeku sem a tam. A tak je lepší sednout do auta a na řeku navázat až v Banjulu, pronajmout si lodičku a projet se mangrovníky v zátoce Oyster creek. Nová krajina, neokoukaná zvířata a vítr z Atlantiku jsou rozhodně příjemným zpestředím.  

Autor: Lenka Hrabalová, spolupracovnice CK Mundo, která pořádá poznávací a turistické zájezdy

Napiš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *